Vše začalo v roce 1883. Tehdy ji založil Rudolf Baumann, syn plechárníka Františka Baumanna z Hořovic. V továrně, kterou toho roku otevřel, se nacházela klempírna, zámečnická dílna a slévárna šedé litiny. Toho roku se začaly psát dějiny pozdějšího fenomenálního výrobku, který krom jiného proslavil původně Baumannovu továrnu na dvou velkých světových podnicích.
Oněmi událostmi byly výstavy Expo 58 v Bruselu a poté Expo 67 Montreal. Na obou slavilo výsostné úspěchy české pohostinství a gastronomie, o kterých v onom čase hovořil celý svět v superlativech. Co s tím však má společného Hořovická továrna?
Velice mnoho. Podnik, který od svého založení změnil několikrát své jméno a také majitele – roku 1899 přistoupil po koupi části firmy Otto Hoffmann, firma tehdy změnila jméno na „Baumann a Hoffmann v Hořovicích!“. Roku 1913 se, nikdo neví proč, Baumann zastřelil. Po jeho smrti zůstalo z názvu jen „Otto Hoffmann v Hořovicích“.
Čas šel dál, firma utěšeně vzkvétala, v roce 1921 se v jejím sortimentu objevilo to, k čemu se pomalu dostáváme. Velkokapacitní sporáky, nejprve uhelné, později také plynové a parní. V restauračních kuchyních se začaly objevovat doširoka rozkročené sporáky ALBA, od menších až po ty vyhlášené, se dvěma žářišti na kratších protilehlých stranách, okolo kterých se míhalo až šest kuchařů. Jejich sláva rostla, ovšem na úspěch značky, ve který snad nikdo nedoufal, bylo stále ještě třeba vyčkat.
Ten se dostavil až poté, kdy po národní správě firmy Otto Hofmanna se v roce 1946 jeho jméno z názvu vytratilo. Tehdy se poprvé objevil název Alba. Nejprve jako Alba - n.p. Západočeské strojírny a slévárny v Hořovicích, poté na osm let 1950 – 58, to byl Alba n. p. Hořovice.
Zajímavé je, že bruselského úspěchu dosáhla kuchyňská sestava znovu z podniku s jiným názvem, Frigera n. p. Kolín, závod Hořovice.
Za devět let, do roku 1967 změnil hořovický výrobce název ještě třikrát. Do Montrealu, pomoci obhajovat nejvyšší ocenění pro restauraci Praha v Bruselu, cestovala znovu kuchyně, už samozřejmě inovovaná, ze Závodů chemického a potravinářského strojírenství oborový podnik, závod Buzuluk Komárov, provoz Hořovice.
Zmiňuji tuto hodně pestrou historii jediného výrobce pro dokumentaci rozhoupané doby, v níž se sporáky, ale nejen ony, v Hořovicích rodily. Ale ať tak či tak, jméno Alba nesly stále, s pýchou a hrdostí. Stejnou, s jakou na nich čeští - a tehdy i slovenští kuchaři připravovali krmě, které uváděly do extáze návštěvníky z řad prostých lidí, i nejvýznamnějších státníků, umělců či sportovců. Jméno, které svého času znělo jasným zvukem ryzího kovu.