Jako vlastně všechny historické svátky, i posvícení je původně slavnost církevní. Znamenala oslavu vysvěcení nového kostela. Panovník, šlechta či obec kostel vystavěli, zástupci kléru posvětili a spravovali. Každoročně se potom na paměť dne, kdy kostel začal sloužit církvi, slavilo posvícení.
Svátek velice podobný poutím, v čase splynul téměř v jedno. Co do hodování, zábavy a atrakcí pro děti. Průvody masek, hudba, tanec, koláče. Také kolotoče a střelnice, dnes navíc moderní atrakce, při kterých se tají dech. Zůstaňme proto raději u hostin, stánků s dobrotami. Bývalo to sladké dřevo, kokos, turecký med nebo cukrová vata. Vedle zmíněných koláčů – co místo, to jiný druh, velikost i tvar – se dříve zabíjela a snad i jedla některá zvířata. Ovšem důvody pro oběti zvířat byly spíše rituálními přežitky z pohanských dob.
Protože čas dal mnohdy zapomenout na přesné datum svěcení kostela, určil jeden z Habsburských panovníků, tuším, že Josef II., pro slavnosti posvícení jednotný termín. Je to třetí neděle v říjnu po svátku svatého Havla. Obyvatelé měst a vesnic vyřešili situaci lišácky: slavili posvícení původní, i to nové, Havelské – nebo císařské, je-li vám libo. Bujaré a obžerné oslavy se tak mnohde konaly v jednom roce dvakrát.
Ač se svět změnil, spojení církevních a světských oslav trvá na mnoha místech dodnes. Už sedmadvacátá novodobá Svatováclavská pouť na Proseku nabídla možnost zúčastnit se bohoslužeb. Místem konání prochází také průvod samotného svatého Václava.
Tradiční posvícení Břevnovské bývá vždy o dobrém jídle a pití. Pečené husy s knedlíkem a zelím, pečený býk, šunka, bramboráky. Samozřejmě i stánky s pivem, medovinou, sudovým vínem a burčákem.
Moravské hody jsou specifické krojovanými průvody se zavedenými posty stárka a stárky, které hodovou chasu vedou, také velmi hodnotným občerstvením.
S posvícenskými dobrotami pracovaly a pracují také restaurace, certifikované v projektu Czech Specials. Na Jičínsku je pojednali jako vepřové hody. S gulášem jelítky, jitrničkami… Nechyběly koláče, pivo teklo proudem….
Jedno z farmářských tržišť v Praze zase během Svatomartinských slavností - jež lze také v rámci sdružování pojmů považovat za posvícení – nabízelo vloni husí pečínku s knedlíkem, lokšemi nebo těstovinami a s cibulovým bílým a červeným zelím. Dále husí burgery nebo ragú se zeleninou, restovaná játra, kaldoun… O to, aby hodující netrpěli žízní, se postaraly hned dva minipivovary. Samozřejmě vedle veletuctů lahví mladého vína.
Posvícení zkrátka patří k podzimním radostem, i proto, abychom v dlouhé ponuré zimě měli na co vzpomínat a nač se znovu těšit.