Věnec se čtyřmi svícemi, zapalovanými z určitého duchovního důvodu vždy v příslušnou adventní neděli – jednu ze čtyř před příchodem Vánoc – odstartuje prazvláštní období.
Půst, zklidnění, zvolnění tempa žití, očekávání příchodu Spasitele. Taková bývala v historii – údajně už od šestého století – náplň adventu.
Jako všechny církevní svátky, doba význam a průběh těchto dní změnila. Přísný půst a odříkání se světských zábav více méně vymizelo, a my zhusta žijeme bohužel stejně hekticky, jako po celý zbytek roku. Jenom snad ve chvíli zapálení, té které svíce a krátkou chvíli po ní poněkud přibrzdíme a vytrváme ve stavu jakéhosi oproštění se od okolního světa. Mnozí zajdeme na adventní mši, připravit se na svátky klidu a míru. Aniž bychom možná věděli, že skrze ně očekáváme narození Páně. V adventním čase také stále ještě mnozí řežeme, nebo spíš už kupujeme - třešňovou větvičku. Aby nám do Vánoc vykvetla a přinesla štěstí. A ještě stihneme malými dárky - i třeba „čertovskými“, uhlím či bramborami - oslavit Mikuláše. Také pověsíme jmelí, a už se můžeme věnovat přípravám na jiné uctění adventu, to materiální. Co se adventních menu týká, ta jsme moc nepřejali. Šlo o veskrze postní krmě, pohankovou či hrachovku kaši, oukrop, někdy o ovocnou polévku. Podával se také třený tvaroh s koprem, pórem nebo paprikou. Takže jak vidíte, nic moc. Adventní jídelníček nebyl kdovíjaká procházka kulinárním světem.
Advent sebou nenese kdovíjak obžerné hostiny, vždyť to býval půst. Nicméně se připravují dobroty pro vánoční stůl. Vánočky, původně nesladké a bez mandlových šupinek na povrchu. Kdysi se do nich údajně zapékala mince, nesoucí štěstí nálezci. Vánoční perníčky - pro ozdobu i k zakousnutí. Ovocné mísy, původně také jen s dary našich ovocných stromů a ořechy i sušenými plody. Dnes často až okázale naplněné exotickým ovocem. Z pohanských dob jsme si zachovali pečení cukroví, původně určeného pro oslavy slunovratu. A zdobíme stromeček, beze spěchu, s radostným očekáváním jeho rozsvícení o Štědrém večeru.
Dopřáváme si relax v poklidných dnech před vypuknutím vánočních oslav. Pokoušíme se o znovunabytí duševní rovnováhy. Jak se blíží Štědrý večer, domy se rozvoní pečením, na stolech se objeví vánočky a talířky s prvním cukrovím na ochutnání. Někde si zazpívají koledy, jinde se stále ještě po ránu vydávají do kostela na adventní roráty. V rodinách panuje radostná atmosféra. Všichni radostně čekají, až přijde čas usednout ke slavnostně prostřenému štědrovečernímu stolu. Během večeře, která znamená konec adventu, pak s rozechvěním naslouchají, kdy se za dveřmi ozve Ježíškův zvonek, znamenající jedno: dárky pod stromečkem už čekají. Ale to už je jiný příběh, vánoční…
Jako všechny církevní svátky, doba význam a průběh těchto dní změnila. Přísný půst a odříkání se světských zábav více méně vymizelo, a my zhusta žijeme bohužel stejně hekticky, jako po celý zbytek roku. Jenom snad ve chvíli zapálení, té které svíce a krátkou chvíli po ní poněkud přibrzdíme a vytrváme ve stavu jakéhosi oproštění se od okolního světa. Mnozí zajdeme na adventní mši, připravit se na svátky klidu a míru. Aniž bychom možná věděli, že skrze ně očekáváme narození Páně. V adventním čase také stále ještě mnozí řežeme, nebo spíš už kupujeme - třešňovou větvičku. Aby nám do Vánoc vykvetla a přinesla štěstí. A ještě stihneme malými dárky - i třeba „čertovskými“, uhlím či bramborami - oslavit Mikuláše. Také pověsíme jmelí, a už se můžeme věnovat přípravám na jiné uctění adventu, to materiální. Co se adventních menu týká, ta jsme moc nepřejali. Šlo o veskrze postní krmě, pohankovou či hrachovku kaši, oukrop, někdy o ovocnou polévku. Podával se také třený tvaroh s koprem, pórem nebo paprikou. Takže jak vidíte, nic moc. Adventní jídelníček nebyl kdovíjaká procházka kulinárním světem.
Advent sebou nenese kdovíjak obžerné hostiny, vždyť to býval půst. Nicméně se připravují dobroty pro vánoční stůl. Vánočky, původně nesladké a bez mandlových šupinek na povrchu. Kdysi se do nich údajně zapékala mince, nesoucí štěstí nálezci. Vánoční perníčky - pro ozdobu i k zakousnutí. Ovocné mísy, původně také jen s dary našich ovocných stromů a ořechy i sušenými plody. Dnes často až okázale naplněné exotickým ovocem. Z pohanských dob jsme si zachovali pečení cukroví, původně určeného pro oslavy slunovratu. A zdobíme stromeček, beze spěchu, s radostným očekáváním jeho rozsvícení o Štědrém večeru.
Dopřáváme si relax v poklidných dnech před vypuknutím vánočních oslav. Pokoušíme se o znovunabytí duševní rovnováhy. Jak se blíží Štědrý večer, domy se rozvoní pečením, na stolech se objeví vánočky a talířky s prvním cukrovím na ochutnání. Někde si zazpívají koledy, jinde se stále ještě po ránu vydávají do kostela na adventní roráty. V rodinách panuje radostná atmosféra. Všichni radostně čekají, až přijde čas usednout ke slavnostně prostřenému štědrovečernímu stolu. Během večeře, která znamená konec adventu, pak s rozechvěním naslouchají, kdy se za dveřmi ozve Ježíškův zvonek, znamenající jedno: dárky pod stromečkem už čekají. Ale to už je jiný příběh, vánoční…