V čase po Novém roce dochází v našem pohostinství k jistému útlumu. Ono zklidnění ovšem nezačíná hned po silvestrovských oslavách.
V Praze a několika dalších městech se ještě odbydou novoroční oslavy pravoslavné, a také do jisté míry Vánoce asijské. Obojí jsou svátky pohyblivé, do jejich ukončení je tedy vánoční doba a s ní i sezóna v restauracích v plném proudu.
Ono o zklidnění zájmu o pohostinské služby vlastně v pravém smyslu slova nejde. Je to jen jakýsi přesun. Zatímco metropole odpočívá po perném půlroce, který začíná v září, koncem ledna se turizmus načas odmlčí. Vzhledem k naplno rozběhlé sezóně zimní se pak zájem – především našinců – přesune do horských středisek. Takže vlastně to, co ubylo v Praze, objeví se v hotelích, penzionech a restauracích na horách a v podhůří. Co to znamená pro tuto sféru služeb v zimních střediscích?
Především velice často vyprodané lůžkové kapacity, alespoň o víkendech, vánočních a jarních prázdninách. K tomu přidejme milovníky zimních radovánek, kteří dovolenou v tomto čase upřednostňují před letním opékáním se na pláži, a máme zde stejně nabité období jako na podzim ve městech.
Pravda, struktura služeb je poněkud odlišná. Především o polednách. Gastronomie se často odehrává ve zjednodušeném režimu, jak co do nabídky, tak stran servisu. Často jde o samoobslužný provoz, kdy v blízkosti sjezdovek existují mnohdy velkokapacitní jednotky, kde není nutné se přezouvat z lyžařské obuvi, výdej probíhá trochu jako v závodních jídelnách. S tím, že debaras je většinou organizován personálem zařízení. Vášniví sjezdaři tak ztrácejí minimum času, určeného pro sjezdovky. Výjimkou bývají běžkaři – turisté, kteří posezením v příjemné hospůdce mimo koncentraci lyžníků v místech hlavního dění nepohrdnou.
Večery potom se odehrávají povýtce v tradičním provedení. Odpočatí, vysaunovaní lyžaři rádi usednou k plnohodnotné večeři. Zde se otevírá prostor pro hotelové i další restaurace. Nabízejí atraktivní menu, velice často sestavená z regionálních receptur a surovin. Protože velká část toho, čemu bez uzardění můžeme říkat regionální kuchyně, se rodila právě v chalupách tkalců, dřevařů či sklářů v podhorských oblastech. Šumavy, Krkonoš a Jizerek, Jeseníků i Beskyd. Dnešní pohostinství v těchto oblastech má tedy bohatou základnu pro nevšední, ač na pořadu nejsou samozřejmě jen krmě oblastní, jistě lákající sestavy jídelních lístků. Zkusme pro zajímavost do některých nabídek hotelů s certifikací Czech Specials nahlédnout:
Hotel Nástup Loučná pod Klínovcem
Grilovaná kachní prsa se šípkovou omáčkou a božídarským knedlíkem
Hotel Horizont Pec p. Sněžkou
Krakonošův oheň z vepřové panenky, podávaný s bramboráky a restovanou chilli papričkou
Miura hotel Čeladná
Uzené kysucké kuře s medem a levandulí, farmářský labneh s okurkou a čerňuchou, domácí sladké čili
Hotel Horal Velké Karlovice
Pomalu pečené jehněčí kolínko na majoránce s pohankovým kubou
Ono o zklidnění zájmu o pohostinské služby vlastně v pravém smyslu slova nejde. Je to jen jakýsi přesun. Zatímco metropole odpočívá po perném půlroce, který začíná v září, koncem ledna se turizmus načas odmlčí. Vzhledem k naplno rozběhlé sezóně zimní se pak zájem – především našinců – přesune do horských středisek. Takže vlastně to, co ubylo v Praze, objeví se v hotelích, penzionech a restauracích na horách a v podhůří. Co to znamená pro tuto sféru služeb v zimních střediscích?
Především velice často vyprodané lůžkové kapacity, alespoň o víkendech, vánočních a jarních prázdninách. K tomu přidejme milovníky zimních radovánek, kteří dovolenou v tomto čase upřednostňují před letním opékáním se na pláži, a máme zde stejně nabité období jako na podzim ve městech.
Pravda, struktura služeb je poněkud odlišná. Především o polednách. Gastronomie se často odehrává ve zjednodušeném režimu, jak co do nabídky, tak stran servisu. Často jde o samoobslužný provoz, kdy v blízkosti sjezdovek existují mnohdy velkokapacitní jednotky, kde není nutné se přezouvat z lyžařské obuvi, výdej probíhá trochu jako v závodních jídelnách. S tím, že debaras je většinou organizován personálem zařízení. Vášniví sjezdaři tak ztrácejí minimum času, určeného pro sjezdovky. Výjimkou bývají běžkaři – turisté, kteří posezením v příjemné hospůdce mimo koncentraci lyžníků v místech hlavního dění nepohrdnou.
Večery potom se odehrávají povýtce v tradičním provedení. Odpočatí, vysaunovaní lyžaři rádi usednou k plnohodnotné večeři. Zde se otevírá prostor pro hotelové i další restaurace. Nabízejí atraktivní menu, velice často sestavená z regionálních receptur a surovin. Protože velká část toho, čemu bez uzardění můžeme říkat regionální kuchyně, se rodila právě v chalupách tkalců, dřevařů či sklářů v podhorských oblastech. Šumavy, Krkonoš a Jizerek, Jeseníků i Beskyd. Dnešní pohostinství v těchto oblastech má tedy bohatou základnu pro nevšední, ač na pořadu nejsou samozřejmě jen krmě oblastní, jistě lákající sestavy jídelních lístků. Zkusme pro zajímavost do některých nabídek hotelů s certifikací Czech Specials nahlédnout:
Hotel Nástup Loučná pod Klínovcem
Grilovaná kachní prsa se šípkovou omáčkou a božídarským knedlíkem
Hotel Horizont Pec p. Sněžkou
Krakonošův oheň z vepřové panenky, podávaný s bramboráky a restovanou chilli papričkou
Miura hotel Čeladná
Uzené kysucké kuře s medem a levandulí, farmářský labneh s okurkou a čerňuchou, domácí sladké čili
Hotel Horal Velké Karlovice
Pomalu pečené jehněčí kolínko na majoránce s pohankovým kubou