Pěstování ovocných stromů na území dnešního Česka je doloženo už někdy od osmého či devátého století. Prakticky stejně dlouho existují způsoby jeho uchování pro čas po sezóně. Sušilo se a následně drtilo a používalo coby sladidlo, později se vařením a přidáním různých koření konzervovalo. Ještě později se vařením redukovalo na předchůdce dnešních marmelád, džemů a nejrozmanitějších koncentrovaných lektvarů.
Dnes nám technologie dovolují připravit si marmeládu či jam v domácích podmínkách, čehož hojně využívají i mnohé restaurace. Pomocí želírovacích prostředků, nebo bez nich, pomocí pektinu v ovoci přirozeně obsaženému, si připraví nejrůznější ovocné směsi v různém stupni zahuštění. Ať marmelády, hutné, jemné a povýtce pasírované, tak džemy s kousky původního ovoce. Hojně se objevily také nápoje typu smoothie, což je vlastně jakási marmeláda, zahuštěná tak, aby se ještě dala pít. Záleží na tom, jak dalece je ovocný koncentrát dále vylepšován. Mlékem, cukrem, nebo kořením.
Nové časy však přinesly jiný problém. A sice jakousi válku paragrafů stran názvu. Historicky totiž byl název „marmeláda“ určen pouze pro ten, produkt, k jehož přípravě sloužily kdoule. Netuším proč, ale nyní v rámci unijních nařízení se tento název smí používat pouze pro takové produkty, které obsahují z dvaceti procent plody citrusů. Jaká je zde souvislost s kdoulemi je ve hvězdách. Pravdou je, že tuto recepturu používají Britové, a zřejmě to byli oni, kdo toto nařízení prosadili – možná s pěstiteli citrusů.
Jedno je jisté. Protože si naše republika výjimku pro „marmeládu“ z ryze tuzemských druhů ovoce – to jest jablek, hrušek, třešní, jahod, meruněk nebo lesních plodů, ale i brusinek a šípků – nevydobyla, vlastně marmeládu nemáme. Máme džem a džem, tedy ten pravý s technologickým popisem výroby, nebo „džem“ coby povolený název pro marmeládu. Jinak také třeba rosol, ovocná směs, či dokonce - probůh! - pomazánka.
Nevím jak vám, ale lžička báječné „marmelády“ při představě, že jde o ovocnou pomazánku, nechutná ani z poloviny tak dobře. Pokud tedy narazíte produkt domácí provenience, který se zove marmeláda, je, nebo alespoň by měl, obsahovat pětinu citrusů. Pokud tomu tak není, dopouští se producent, a vlastně i vy, prohřešku proti mnohdy smyslu prostým předpisům pro předpis. Rozhodně si však nedejte zkazit chuť přemýšlením, jak se správně jmenuje náplň, kterou ve svém loupáku, buchtě či koblize máte.