Tahle zdánlivě smyslu prostá otázka má svůj důvod. Vychází z informace Ovocnářské unie ČR z února 2020.
„… Čeští ovocnáři končí s pěstováním černého, červeného a bílého rybízu. Po broskvích a angreštu je rybíz dalším ovocným druhem, který mizí z českých produkčních sadů. ... Loňská sklizeň (2019, pozn. autor) všech druhů rybízu klesla o téměř 50% na 963 tun…“ Z mnoha pohledů se zpráva nezdá až tolik alarmující. Kdyby ovšem rybíz nebyl vedle dalších druhů ovoce jednou z důležitých surovin české kuchyně.
Asi každý si vzpomene na babiččinu marmeládu nepříliš sladké, až možná agresivní chuti. Úžasně osvěžující, ale zpočátku patrně ne každému chutnající. Možná jste zažili i řady „okurkáčů“ s prapodivnými závěry, kde až zlověstně bublala nálož rybízu, proložená řádnou porcí cukru. Právě to byl onen pověstný rybízák. A co linecké koláčky, co by byly bez skvělého rybízového džemu?! Nehledě na zmrazené dřeně, koncentráty pro přípravu nápojů, kompoty … To všechno teď má přijít vniveč?
Přitom se ještě v roce 2009 sklidilo 16 259 tun všech druhů rybízu. Už tehdy však uvažovali někteří komerční pěstitelé o tom úrodu nesklízet. Skrze podnákladové výkupní ceny. Pokud se zastaví i výkup od zahrádkářů, bude situace těžší než těžká. Pekaři, cukráři, kuchaři, ale i domácnosti přijdou zkrátka. Rybízové šátečky, zmrazené ovocné dřeně i koncentráty víceméně zmizí. O vánočním lineckém pečivu už řeč byla, nenapadá mě teď nic dalšího. Smutný osud se sklání i nad kdysi proslulými a stále oblíbenými rybízovými víny.
Je zajímavé, že při dřívější dostačující kapacitě pro všechny obory, kde se ho používalo, jsme si rybíz ani neuvědomovali. Byl pro nás stále viditelným samozřejmým druhem tuzemského ovoce, nad nímž jsme se nezamýšleli.
Budoucnost je těžké předpovědět. Kupříkladu Lukáš Skála používá ve své cukrárně rybízu – černého – v několika oblíbených a žádaných dobrotách. Dojde tomu, že je bude muset stáhnout ze sortimentu?
Na zahrádkách je rybíz stále ještě k vidění, ale nabídnou malopěstitelé odprodej část úrody za ceny, jaké panovaly dosud? Toť otázka… „No co“, řeknete si možná, „nemáme, dovezeme, a je!“ Ovšem importovaný rybíz se bude pravděpodobně pohybovat v docela jiných cenách. Od kterých se odvinou i relace hotových pekárenských, cukrárenských a vlastně všech výrobků, které se bez rybízu neobejdou. O kvalitě a proklamovaném odkazu na priority domácí suroviny nemluvě. A to je přinejmenším škoda. V čase, kdy voláme po vlastních produktech a vzýváme jejich nezastupitelnost se tak po angreštu, který víceméně skončil před deseti lety stahuje opona i nad tuzemským komerčním pěstitelstvím rybízu.
Asi každý si vzpomene na babiččinu marmeládu nepříliš sladké, až možná agresivní chuti. Úžasně osvěžující, ale zpočátku patrně ne každému chutnající. Možná jste zažili i řady „okurkáčů“ s prapodivnými závěry, kde až zlověstně bublala nálož rybízu, proložená řádnou porcí cukru. Právě to byl onen pověstný rybízák. A co linecké koláčky, co by byly bez skvělého rybízového džemu?! Nehledě na zmrazené dřeně, koncentráty pro přípravu nápojů, kompoty … To všechno teď má přijít vniveč?
Přitom se ještě v roce 2009 sklidilo 16 259 tun všech druhů rybízu. Už tehdy však uvažovali někteří komerční pěstitelé o tom úrodu nesklízet. Skrze podnákladové výkupní ceny. Pokud se zastaví i výkup od zahrádkářů, bude situace těžší než těžká. Pekaři, cukráři, kuchaři, ale i domácnosti přijdou zkrátka. Rybízové šátečky, zmrazené ovocné dřeně i koncentráty víceméně zmizí. O vánočním lineckém pečivu už řeč byla, nenapadá mě teď nic dalšího. Smutný osud se sklání i nad kdysi proslulými a stále oblíbenými rybízovými víny.
Je zajímavé, že při dřívější dostačující kapacitě pro všechny obory, kde se ho používalo, jsme si rybíz ani neuvědomovali. Byl pro nás stále viditelným samozřejmým druhem tuzemského ovoce, nad nímž jsme se nezamýšleli.
Budoucnost je těžké předpovědět. Kupříkladu Lukáš Skála používá ve své cukrárně rybízu – černého – v několika oblíbených a žádaných dobrotách. Dojde tomu, že je bude muset stáhnout ze sortimentu?
Na zahrádkách je rybíz stále ještě k vidění, ale nabídnou malopěstitelé odprodej část úrody za ceny, jaké panovaly dosud? Toť otázka… „No co“, řeknete si možná, „nemáme, dovezeme, a je!“ Ovšem importovaný rybíz se bude pravděpodobně pohybovat v docela jiných cenách. Od kterých se odvinou i relace hotových pekárenských, cukrárenských a vlastně všech výrobků, které se bez rybízu neobejdou. O kvalitě a proklamovaném odkazu na priority domácí suroviny nemluvě. A to je přinejmenším škoda. V čase, kdy voláme po vlastních produktech a vzýváme jejich nezastupitelnost se tak po angreštu, který víceméně skončil před deseti lety stahuje opona i nad tuzemským komerčním pěstitelstvím rybízu.