Jako každý rok i letos zaplavila zemi vlna Svatomartinského vína. Přes dva miliony lahví variací z šesti odrůd v 387 provedeních od 110 vinařských subjektů. Konzumenti se v nich, burcováni masivní propagandou, v prvních chvílích, od 11. hodiny a 11. minuty jedenáctého listopadu téměř utápějí.
Ovšem jako nikdy a nic není nemá pouze líc, napadne možná leckoho hledat odpověď na zprávy, které tu a tam zazní v médiích. Například - "... jaká je ale jeho kvalita? Vyplatí se ho kupovat nebo jde jen o promyšlený marketingový tah?", nebo: ... "Svatomartinská vína se od roku 2005, kdy Vinařský fond uvedl tuto značku na trh, stala celonárodním fenoménem..."
Nechci polemizovat s první z obou citací, nezpochybňuji ani neoddiskutovatelný fakt, že se stala fenoménem určité části roku a propagaci českého vinařství pomohla jako snad žádná druhá. Jenom si nejsem jist, zda informace o Vinařském fondu coby autoru či znovuobjeviteli této tradice, není poněkud neúplná.
Spojovat termín Svatomartinské víno s edikty Josefa II. z roku 1784 dost dobře nelze. Je pravdou, že ony reformní patenty nastavily pro pěstitele 11. listopad jako počátek možnosti prodávat své produkty po určitou dobu bez další licence. Nešlo zdaleka jen o vinaře, a hlavně. Termín "Svatomartinské víno" nikde nezazněl. Od té doby se hovoří o vínech mladých, a starých. Pokud se těm z tohoroční sklizně zvyklo říkat svatomartinská, což nevíme jistě, šlo o určitý slovesný novotvar, nikoliv o skutečný název. Tím méně jakkoliv chráněný.
Druhou otázkou je rok 2005, uváděný coby premiérový pro Svatomartinská vína pod dnešním chráněným pojmenováním. Tady, a je mi to líto, Vinařský fond opravdové začátky trochu pominul. Tento název se poprvé objevil o nějakých deset let dříve, a jeho autory, jakož i myšlenky pro jeho zrození, byli prof. Ing. Vilém Kraus, CSc, a Ing. Jiří Kopeček. Co je však hodně zajímavé, to byl důvod pro jeho vznik. Vůbec ne Svatý Martin, ten se stal dobrým "nosičem" zrodu možné tradice. Ale nemyslím si, že by úvahy autorů vedly primárně tímto směrem. Hlavním důvodem byly změny, které po Listopadu 1989 nastaly ve vinohradech. Odrůda Modrý portugal, zařazená do nejnižší kvalitativní, to jest i cenové kategorie, přestala být zajímavá. Říkalo se jí "plevel vinic" a z porostů začala mizet. Ať už tenkrát ocejchovaná jakkoliv, má tahle odrůda příjemně ovocitá, bez drakonických taninů a kyselin, příjemného dozvuku v ústech, své nesporné klady. Proto pojali pánové ideu ji před vyklučením co nejvíce ochránit. A výsledek znáte. Zrodilo se Svatomartinské víno. Které, a to se vším respektem, uvedl do plnohodnotného života Vinařský fond.
Netuším, nakolik je zásluhou prvotní idey Svatomartinského existence cca šesti set hektarů Modrého portugalu (údaj z roku 2016), jedno však vím. Pro Svatomartinská vína byl a pro mnohé zůstává nejvhodnější sortou.
Domnívám se, že pokud budujeme tradici - a tahle je opravdu úspěšně rozběhnutá, neměli bychom zapomínat na její "pravokořenné podnože".
Nechci polemizovat s první z obou citací, nezpochybňuji ani neoddiskutovatelný fakt, že se stala fenoménem určité části roku a propagaci českého vinařství pomohla jako snad žádná druhá. Jenom si nejsem jist, zda informace o Vinařském fondu coby autoru či znovuobjeviteli této tradice, není poněkud neúplná.
Spojovat termín Svatomartinské víno s edikty Josefa II. z roku 1784 dost dobře nelze. Je pravdou, že ony reformní patenty nastavily pro pěstitele 11. listopad jako počátek možnosti prodávat své produkty po určitou dobu bez další licence. Nešlo zdaleka jen o vinaře, a hlavně. Termín "Svatomartinské víno" nikde nezazněl. Od té doby se hovoří o vínech mladých, a starých. Pokud se těm z tohoroční sklizně zvyklo říkat svatomartinská, což nevíme jistě, šlo o určitý slovesný novotvar, nikoliv o skutečný název. Tím méně jakkoliv chráněný.
Druhou otázkou je rok 2005, uváděný coby premiérový pro Svatomartinská vína pod dnešním chráněným pojmenováním. Tady, a je mi to líto, Vinařský fond opravdové začátky trochu pominul. Tento název se poprvé objevil o nějakých deset let dříve, a jeho autory, jakož i myšlenky pro jeho zrození, byli prof. Ing. Vilém Kraus, CSc, a Ing. Jiří Kopeček. Co je však hodně zajímavé, to byl důvod pro jeho vznik. Vůbec ne Svatý Martin, ten se stal dobrým "nosičem" zrodu možné tradice. Ale nemyslím si, že by úvahy autorů vedly primárně tímto směrem. Hlavním důvodem byly změny, které po Listopadu 1989 nastaly ve vinohradech. Odrůda Modrý portugal, zařazená do nejnižší kvalitativní, to jest i cenové kategorie, přestala být zajímavá. Říkalo se jí "plevel vinic" a z porostů začala mizet. Ať už tenkrát ocejchovaná jakkoliv, má tahle odrůda příjemně ovocitá, bez drakonických taninů a kyselin, příjemného dozvuku v ústech, své nesporné klady. Proto pojali pánové ideu ji před vyklučením co nejvíce ochránit. A výsledek znáte. Zrodilo se Svatomartinské víno. Které, a to se vším respektem, uvedl do plnohodnotného života Vinařský fond.
Netuším, nakolik je zásluhou prvotní idey Svatomartinského existence cca šesti set hektarů Modrého portugalu (údaj z roku 2016), jedno však vím. Pro Svatomartinská vína byl a pro mnohé zůstává nejvhodnější sortou.
Domnívám se, že pokud budujeme tradici - a tahle je opravdu úspěšně rozběhnutá, neměli bychom zapomínat na její "pravokořenné podnože".