Med, nedoceněný dar přírody

Med, nedoceněný dar přírody

Kdo první kdy a kde našel a sebral úlomek plástve, nevíme. Ani zbla však netušil, nač narazil. Když však tu věc očichal a olízl, zjistil jak báječně chutná. A že stojí zato pátrat po jejím zdroji. Od té doby si od pradávna až po dnešek můžeme díky medu - to byl ten náhodný objev - osladit život. Postupně jsme objevovali celou škálu prospěšných vlastností medu v mnoha odvětvích. Dnes se však budeme zabývat tím, kterak ovlivnil gastronomii.


Med je skutečně od pradávna široce frekventovanou surovinou. Posilovali se jím Vikingové, Římané jej používali ke konzervování ovoce. Egypťané medem vylepšovali pivo i víno, přidávali ho do těsta při pečení chleba. Germáni si zase po dlouhý čas libovali v medovině. S medem se skamarádili i Mayové, byl součástí jejich rituálního nápoje.

Víceméně plošně se jím také sladilo. A to až do počátku 19. století, kdy se v souvislosti s využitím řepy jako zdroje nového sladidla, cukru, začaly budovat první cukrovary a význam medu coby sladidla tak víceméně zmizel. Jakkoliv se pak jeho spotřeba se nedá s cukrem srovnat - u nás necelý jeden kilogram oproti cca pětatřiceti kg cukru na hlavu a rok - z potravinářství se nevytratil. Naopak, vedle jiných se zde vyprofilovaly dvě společnosti, dnes už fenomény, které svoji produkci stavějí na použití medu. Před třiadvaceti lety vznikla Vizard, s.r.o., která od té doby produkuje řadu výrobků pekařské cukrařiny podle "staroslovanských" receptur. Mezi nimi je medovník vlajkovou lodí. V roce 2003 se pak na trhu objevily první produkty společnosti Marlenka International, s.r.o. I tam vychází výroba ze zahraničních receptur, konkrétně staroarménských. Obě firmy jsou krom dalšího i významnými exportéry svého sortimentu.
 
2-med.jpg     3-med.jpg

Jak je na tom med coby jedna ze základních potravinářských bází dnes? Víc než dobře, dá se říci. Různorodé jsou druhy medu. Květové známe akátový, vřesový, jetelový, lipový, pampeliškový, řepkový a z ovocných stromů.  Existují ještě květové medy pěnišníkový (z rododendronů) a z kaštanovníku setého (jedlého). Medovicové medy (medovice je lepkavý sladký výron některého hmyzu ulpělý na jehličí stromů), který včely sbírají jako druhotný zdroj potravy,  potom známe lesní, jedlový a smrkový. Každý z nich je jiný, každý má svérázné vlastnosti skrze něž se v kuchyni hodí pro to či ono. Bohužel však většina medů v obchodech jsou směsi, navíc mnohdy importované. Autentický jednodruhový med je nejlepší získat přímo od včelaře.

K čemu tedy používáme med v kuchyni? Med je jednou z nejdůležitějších složek dietních krmí. Existují receptury, které pomáhají při moha neduzích. Při nedostatku minerálních látek se ordinují krom jiného jáhly s medem a ovocem. Doslova kouzelníkem je pak při odstraňování infekcí dýchacích cest. Tehdy se používá zejména medu lipového, ten dovede bryskně zatočit třeba s pouhým nachlazením.

V běžné kuchyni je tradiční surovinou především v pekařské cukrařině. Vedle perníku je oblíbený pražský jablkový dort. Své místo má i ve studené kuchyni při přípravě nejrůznějších zálivek a salátů. Doslova úžasný je melounový. Hodí se také na pomazánky, třeba tu z mandlí a medu. U hotovek je použití trochu omezené i když díky současným trendům "všechno se vším" i tady jeho význam roste. Takové kuřecí řízky můžeme obalit v medovo-sezamové krustě, třeba. Kdybyste si však med v kuchyni klidně odpustili, dopřejte si čas od času lžičku medu jen tak, beze všech příkras. Řekl bych, že potom velice brzy poznáte jeho kouzlo a propadnete mu.
 
4-med.jpg     5-med.jpg

Nakonec jedna možná hodně překvapivá informace. Pro vznik kilogramu medu musí jedna včelí dělnice nasbírat nektar z myriád květů, a přitom nalétá tolik kilometrů, jako by šestkrát oblétla Zemi! Roční produkce medu přitom činí úctyhodných půl druhého milionu tun. Umíte si představit to množství včel? A práce, kterou pro nás odvádějí?!

Autor: Milan Ballík