Devadesáté narozeniny jsou událostí takového významu, který si zaslouží oslavu jak se patří. Je-li navíc daný subjekt ve svém oboru velevýznamnou institucí, potom se slavení může odehrát v několika reprízách. Což je případ Hotelové školy Mariánské Lázně.
V neposlední řadě došlo i na absolventy, kteří po celý čas, a mnozí dodnes, udávají tón úrovni pohostinských služeb této země. Jistě to jsou Ing. Pavel Brdička a Mojmír Putna. Dvojice, která rozhýbala brněnské hotelnictví a pomohla mu k jeho dnešní pověsti. Ještě před nimi, ve školním roce 1957/58 absolvoval školu Ivan Chadima. Není myslím třeba ho zvlášť představovat, dodnes je architektem našich hotelových služeb třetího milénia. Bez zajímavosti není ani fakt, že se s Mojmírem Putnou sešli v Montrealu. Ve stejné pozici, ale každý v jiné restauraci. Chadima jako přední číšník v Zámecké restauraci, Putna v Bratislavské. Třetím montrealským mušketýrem byl další z absolventů silných ročníků „Marjánek“, nápojář ze Zámecké restaurace Karel Pinka. Školu stihl vystudovat hned dvakrát. Nejprve dvouleté studium s ukončením v roce 1948, potom po čtrnácti letech ještě pětileté.
Z této generace se do paměti mnohých mlsných zapsal také Václav Puchmeltr. Nestál sice v první frontě, ale za jeho vlády se ve všech pádech skloňovala družstevní restaurace Koliba v Zoologické zahradě v Troji. Kam svého času vozili i významné kulturní osobnosti i politické potentáty, tak znamenitě se tam jedlo i pilo.
Posuneme se o pár let kupředu v čase, do konce šedesátých a počátku sedmdesátých let. Školou prošla další silná parta. Z té budiž jmenován Jaroslav Krejčík, dnes působící po boku Bohumila Váchala v Primátorské rezidenci na Mariánském náměstí v Praze. Potom to byli Pavel Komberec, za jehož vedení byla vzývaná komorní Vinárna U Zpěváčků. S mimořádnou klientelou z nedaleké Zlaté kapličky. Miroslav Vavruška s Viktorem Podhorským zase spoluvytvářeli skvělou atmosféru U Plebána. Lahodnou "Millerkou" z někdejšího Státního statku Znojmo se zde motivoval nejeden pracovník Barrandova či Televize. Často se zastavil i "strejda" Karel Vlach.
Zkrátka "hotelovka" byla - a zůstává - přes všechny kotrmelce dějin pojmem.
Na závěr jednu poznámku, dokazující, že i zkušený pedagog se může v úsudku na vlastní ústav mýlit.
"... jak ta škola bude vypadat, když ředitel je diskžokej a zástupce bubeník!", zvolal při jedné příležitosti prof. Emil Pavlíček. A vidíte, škola nespadla, diskžokej s bubeníkem ji vedou stále, ona pak pro naše pohostinství dále připravuje po všech stránkách mimořádně vybavené kádry. Kterých je, bohužel, na gastronomické scéně věčný nedostatek.