Cibule! Nepostradatelná ve farmacii má od pradávna vedle tohoto využití ještě jedno přinejmenším stejně významné uplatnění. Byla a vždy zůstala nezastupitelným fenoménem gastronomie snad všech národů glóbu.
Kdo a kde ji objevil, nevíme. Jedna z prvních zmínek o ní pochází ze Sumeru. Víme však, že jako Ariadnina nit se táhne v širokém záběru využití dějinami prakticky všech částí známého světa. Od jeho počátků až po dnešek.
Začalo to patrně s rozšířením kořenění potravin. Vedle použití soli, která však zdaleka nebyla pro svou cenu široce dostupnou záležitostí. Kdesi kdosi objevil, jak báječně dokáže svým nasládlým, ale i pikantním ostrým výrazem vylepšit chuť všech možných potravin. Krom jiného také pro nenáročnou, spolehlivou a bez dalších úprav fungující skladovatelností, díky níž byla a je použitelná celoročně.
Během času se stala mimořádnou, později až nepostradatelnou součástí života společnosti. Nástroj balzamovačů a zdroj síly pro stavitele pyramid v Egyptě. Jedno z hlavních dochucovadel jídla ve starověké Číně dnes prakticky v celém světě, to všechno umí cibule.
Přeskočme teď pár století existence cibule ve světě a podívejme se, kdy a jak se objevila v kuchyních dávných Čech a Moravy. Pro zjednodušení našeho úhlu pohledu vynecháme léčitelství i lékařství. Na našem území se - prý - objevila se římskými legiemi. Od chvíle, kdy se dostala do prostých chalup i zámeckých kuchyní, způsobila v nich doslova revoluci. Od té doby se na našich stolech objevuje ve všech formách. Syrová coby spalovač tuků na chlebu se sádlem a hlavně součást všech zeleninových salátů. Jak jednoduchých - s rajčaty v octovo-olejové zálivce - tak mnohasložkových zeleninových variací. Nemůže chybět u nakyselo nakládaných ryb, nelze si bez ní představit "utopence". Všude tam je její podíl patrný a patří k hlavní chuťové stopě. Stejně je tomu i v teplé kuchyni. Základy snad všech polévek - žampiónová s cibulkou, omáček a gulášů, součást doprovodu pečených mas - pečené kuře na cibuli, i ryb - kapr na cibuli a česneku, to vše je známo jak kuchařům, tak patrně v každé domácnosti. Zkrátka, využití cibule je širokánské.
Však také proto se cibule u nás vypěstuje bezmála padesát tisíc tun ročně (u celosvětové produkce je to zhruba neuvěřitelných 48 miliard! tun). Spotřeba na hlavu a rok u nás pak činí přes deset kilogramů. V rámci odrůdové struktury je v Česku uznáno plus mínus šestatřicet druhů, ozimé i jarní. V rámci tohoto čísla existuje jedna významná skutečnost. V roce 2008 byly vybrané odrůdy cibule českého pěstitele ZD Všestary zařazeny do Rejstříku chráněných označení původu (CHOP). Vedle věhlasné cibule všetatské, která je coby znamenitý český agrární artikl zmiňována již v XVIII. století, se zrodila další významná cibulářská oblast Všestarsko.
Je třeba k tématu a významu cibule v Česku říkat více?!
Začalo to patrně s rozšířením kořenění potravin. Vedle použití soli, která však zdaleka nebyla pro svou cenu široce dostupnou záležitostí. Kdesi kdosi objevil, jak báječně dokáže svým nasládlým, ale i pikantním ostrým výrazem vylepšit chuť všech možných potravin. Krom jiného také pro nenáročnou, spolehlivou a bez dalších úprav fungující skladovatelností, díky níž byla a je použitelná celoročně.
Během času se stala mimořádnou, později až nepostradatelnou součástí života společnosti. Nástroj balzamovačů a zdroj síly pro stavitele pyramid v Egyptě. Jedno z hlavních dochucovadel jídla ve starověké Číně dnes prakticky v celém světě, to všechno umí cibule.
Přeskočme teď pár století existence cibule ve světě a podívejme se, kdy a jak se objevila v kuchyních dávných Čech a Moravy. Pro zjednodušení našeho úhlu pohledu vynecháme léčitelství i lékařství. Na našem území se - prý - objevila se římskými legiemi. Od chvíle, kdy se dostala do prostých chalup i zámeckých kuchyní, způsobila v nich doslova revoluci. Od té doby se na našich stolech objevuje ve všech formách. Syrová coby spalovač tuků na chlebu se sádlem a hlavně součást všech zeleninových salátů. Jak jednoduchých - s rajčaty v octovo-olejové zálivce - tak mnohasložkových zeleninových variací. Nemůže chybět u nakyselo nakládaných ryb, nelze si bez ní představit "utopence". Všude tam je její podíl patrný a patří k hlavní chuťové stopě. Stejně je tomu i v teplé kuchyni. Základy snad všech polévek - žampiónová s cibulkou, omáček a gulášů, součást doprovodu pečených mas - pečené kuře na cibuli, i ryb - kapr na cibuli a česneku, to vše je známo jak kuchařům, tak patrně v každé domácnosti. Zkrátka, využití cibule je širokánské.
Však také proto se cibule u nás vypěstuje bezmála padesát tisíc tun ročně (u celosvětové produkce je to zhruba neuvěřitelných 48 miliard! tun). Spotřeba na hlavu a rok u nás pak činí přes deset kilogramů. V rámci odrůdové struktury je v Česku uznáno plus mínus šestatřicet druhů, ozimé i jarní. V rámci tohoto čísla existuje jedna významná skutečnost. V roce 2008 byly vybrané odrůdy cibule českého pěstitele ZD Všestary zařazeny do Rejstříku chráněných označení původu (CHOP). Vedle věhlasné cibule všetatské, která je coby znamenitý český agrární artikl zmiňována již v XVIII. století, se zrodila další významná cibulářská oblast Všestarsko.
Je třeba k tématu a významu cibule v Česku říkat více?!