I když nás ještě zima tu a tam potrápí chladnými dny a především nocemi, dosud spící příroda už je vzhůru. Zvolna se nadechuje před ostrým startem jara. Po dlouhých měsících, kdy kuchaři pracovali s importovanými surovinami, mohou s plnou parádou otevřít dveře autentickým českým chutím.
Jak se fenomén asi nejkrásnějšího ročního období projeví na jídelních lístcích a co může očekávat jarem rovněž probuzený host? Spoustu atraktivních receptur, do kterých vstupují svěží zelené produkty, plné jarosti.
Jedním z prvních zvěstovatelů vesny je polníček. Drobnolistá rostlinka - nazývaná také kozlíček - vyrůstající leckdy ještě pod posledním sněhem, je často prvním poslem jara. Nahrazuje pozdější zelené saláty a jídlům propůjčuje živou, trochu svíravou chuť kypící novým životem. Objevit se může coby součást zeleninových přílohových mixů. Lze jej však ve formě různých salátů konzumovat samostatně. Pokud příprava neporuší křehké lístky, odmění se vám čistou chutí s příjemným křupnutím sousta. Polníček používají vyjímečně kuchaři i při přípravě na teplo. V úpravě jako špenát může být osvěžujícím partnerem masa.
I když o vpravdě první zvěstovatele jara nejde, do jarní zeleniny patří také ředkvičky, kedlubny, asi i jarní cibulka. Ty však, vzhledem k jejich ovládnutí prodejních regálů velkými kvanty jako přílišnou novinku nevnímáme. Možná spíš hlávkový salát, ten však díky invazi jiných druhů z pultů téměř zmizel. Navíc si v minulosti trochu poškodil pověst. Coby granitura teplých pokrmů bývaly jeho listy zmuchlané a vlivem tepla krmě povadlé. Skoro stejně zřídkavá je dnes i pažitka. Obojího je škoda, svůj vliv na jarní jídla tyto zeleniny jistě mají.
Časné jaro je ale tím správným obdobím pro jinou hvězdu tohoto času. Medvědí česnek - ten znovu vtrhl do našich receptur s dravostí šelmy, jejíž jméno nese. Ve svém čase je znamenitým zpestřením jídelníčků. Byť třeba jen ve zdánlivě prostých, ale skvělých pomazánkách. Nebo úžasném pestu s lišáckým, senzory burcujícím projevem. Své místo má ale i v teplé kuchyni. Možná díky krátké vegetační době se na jeho sběr pořádaly celé invaze. Až takové, že majitelé míst, na kterých roste, na ně vyhlásili zákaz vstupu.
Kuchaři také dosáhnou na znovuobjevenou řeřichu, výsostnou, lehce provokující komponentu některých receptur. Ovšem pěstovanou v domácích podmínkách. Používat ji lze krátce po naklíčení, zhruba za deset až dvanáct dní. Báječná je jako krémová polévka, či svěží vaječný salát - tam v symbióze s kerblíkem a třeba ředkvičkami.
A pominout nelze ani rebarboru, nebo reveň, je-li vám libo. Je jednou z nejčasnějších zelenin, která se na jaře objeví. Přesto však vedle všech víše zmíněných druhů stojí zprvu na okraji zájmu kuchařů. Proto, že je rostlinou celoroční, odsouvají ji na čas, kdy ostatní reprezentanti rané roční doby už scénu opustí. To sice má logiku, ale koláč s čerstvou, silou jara překypující rebarborou, ten vůbec není k zahození.
Je třeba také říci jedno: mnohé jarní rostliny jsou i významnými léčivkami či nositelkami vitamínů a žádoucích stopových prvků. Což jejich význam krom svěží chuti nového života ještě umocňuje.
Jedním z prvních zvěstovatelů vesny je polníček. Drobnolistá rostlinka - nazývaná také kozlíček - vyrůstající leckdy ještě pod posledním sněhem, je často prvním poslem jara. Nahrazuje pozdější zelené saláty a jídlům propůjčuje živou, trochu svíravou chuť kypící novým životem. Objevit se může coby součást zeleninových přílohových mixů. Lze jej však ve formě různých salátů konzumovat samostatně. Pokud příprava neporuší křehké lístky, odmění se vám čistou chutí s příjemným křupnutím sousta. Polníček používají vyjímečně kuchaři i při přípravě na teplo. V úpravě jako špenát může být osvěžujícím partnerem masa.
I když o vpravdě první zvěstovatele jara nejde, do jarní zeleniny patří také ředkvičky, kedlubny, asi i jarní cibulka. Ty však, vzhledem k jejich ovládnutí prodejních regálů velkými kvanty jako přílišnou novinku nevnímáme. Možná spíš hlávkový salát, ten však díky invazi jiných druhů z pultů téměř zmizel. Navíc si v minulosti trochu poškodil pověst. Coby granitura teplých pokrmů bývaly jeho listy zmuchlané a vlivem tepla krmě povadlé. Skoro stejně zřídkavá je dnes i pažitka. Obojího je škoda, svůj vliv na jarní jídla tyto zeleniny jistě mají.
Časné jaro je ale tím správným obdobím pro jinou hvězdu tohoto času. Medvědí česnek - ten znovu vtrhl do našich receptur s dravostí šelmy, jejíž jméno nese. Ve svém čase je znamenitým zpestřením jídelníčků. Byť třeba jen ve zdánlivě prostých, ale skvělých pomazánkách. Nebo úžasném pestu s lišáckým, senzory burcujícím projevem. Své místo má ale i v teplé kuchyni. Možná díky krátké vegetační době se na jeho sběr pořádaly celé invaze. Až takové, že majitelé míst, na kterých roste, na ně vyhlásili zákaz vstupu.
Kuchaři také dosáhnou na znovuobjevenou řeřichu, výsostnou, lehce provokující komponentu některých receptur. Ovšem pěstovanou v domácích podmínkách. Používat ji lze krátce po naklíčení, zhruba za deset až dvanáct dní. Báječná je jako krémová polévka, či svěží vaječný salát - tam v symbióze s kerblíkem a třeba ředkvičkami.
A pominout nelze ani rebarboru, nebo reveň, je-li vám libo. Je jednou z nejčasnějších zelenin, která se na jaře objeví. Přesto však vedle všech víše zmíněných druhů stojí zprvu na okraji zájmu kuchařů. Proto, že je rostlinou celoroční, odsouvají ji na čas, kdy ostatní reprezentanti rané roční doby už scénu opustí. To sice má logiku, ale koláč s čerstvou, silou jara překypující rebarborou, ten vůbec není k zahození.
Je třeba také říci jedno: mnohé jarní rostliny jsou i významnými léčivkami či nositelkami vitamínů a žádoucích stopových prvků. Což jejich význam krom svěží chuti nového života ještě umocňuje.