Z běžné svačiny dělníků v německém Hamburku se zrodil světový fenomén, který dnes nechybí v portfoliu snad žádné gastronomicky vyspělé země - hamburger.
Ovšem toto tvrzení trochu pokulhává. Oni ti němečtí dělníci ještě nekonzumovali báječné mleté hovězí od okolních chovatelů tak, jak to známe dnes. Maso bylo zvlášť, chléb se přikusoval. Současná podoba burgeru se zrodila později. A kde jinde než v Americe. Odtud se, stejně jako pizza, rozšířil po celém glóbu.
Když se hamburgeru chopili bratři Mc Donaldovi a spojili jej s okénkovým prodejem, nastalo jeho vítězné tažení světem. Za zhruba deset let prodali na deset milionů hamburgerů. To ale byl teprve start. Po zhruba sto padesáti letech obchodní existence tohoto fenoménu se ho v síti McDonald's na celém světě prodá údajně 75 kusů za vteřinu. Ano, čtete dobře, za jedinou vteřinu!
Dnes je z přípravy burgerů hotová věda. Speciální těsto na bulky, často nasládlé, existuje ve stovkách podob. Poplatní popularitě této vzývané krmě se výrobci snaží nalákat co nejvíce zájemců, mnohdy až zbytečnými nonsensy, jako je barvení těsta. Chuti to nepřidá, vnější efekt může spíš vyvolat obavy, čím že je vlastně designován třeba narůžovo.
Hamburger jsme přijali v nových časech fast foodových jídel za svůj i u nás. Ovšem jako všechno, i toto se událo lavinovitě, s bezbřehým obdivem. Děti doma vyvolají revoluci, když jim nepřipravíte narozeniny v některém „mekáči“, a přečasto tam alespoň jednou týdně zavítá celá rodina. Burgery se staly nedílnou součástí domácího grilování, dostaly se dokonce na menu fine diningových restaurací. Docela jsme přitom pozapomněli, že vlastně i zde něco podobného už existovalo. Protože však jsme zemí, v níž největší konzumace masa tvoří vepřové, byly i příbuzní „hambáčů“ z něho. Mleté placičky, pikantně kořeněné, buď s tatarskou omáčkou, nebo hořčicí a cibulí, byly jedním z hitů někdejšího automatu Koruna. Pravda, stejně jako dělnické svačiny kdysi v Německu nebyly krajíci uzavřeny: Pokládaly se na jeden chléb, horní část, onen poklop, který umožnil lahůdku pevně sevřít mezi prsty a bez nebezpečí konzumovat, ten chyběl. Ale maso samotné, šťavnaté a v chuti nám tehdy určitě bližší, chutnalo výborně. Za český hamburger se dají pod určitým úhlem pohledu považovat i karbanátky.
Kdybychom šli hlouběji do historie a trochu popustili uzdu fantazii, zjistíme překvapivou skutečnost. Populární krmí v rudolfinské době na tabulích velmožů, i císaře samého, byly „sekaniny“. Tehdy neexistovaly mlýnky, maso se nadrobno posekalo a okořenilo v té době módními druhy drahých exportovaných koření a upeklo na roštu. Nebo se rožnilo. Králová pečeně Rudolfa II. jde docela dobře považovat za jistého předchůdce burgerů, původem z české kotliny. A řekněte sami, kde byla tehdy Amerika…
Ght rider, chilli shack, sex in the city a kdovíjaké ještě, to je jen malá ukázka nabídky některých z burgerhousů. Existují také vegetariánské, nebo s různými bulkami, třeba rýžovou, nebo vůbec bez ní, již řečené z barveného těsta. Zkrátka, fantazii a honbě za efektem se meze nekladou. Avšak pozor. Tak jako u pizzy, tak ani zdaleka ne všechny nabídky hamburgerů jsou na odpovídající úrovni. To bychom měli mít vždy na paměti a ve volbě značek být uvážliví.
Když se hamburgeru chopili bratři Mc Donaldovi a spojili jej s okénkovým prodejem, nastalo jeho vítězné tažení světem. Za zhruba deset let prodali na deset milionů hamburgerů. To ale byl teprve start. Po zhruba sto padesáti letech obchodní existence tohoto fenoménu se ho v síti McDonald's na celém světě prodá údajně 75 kusů za vteřinu. Ano, čtete dobře, za jedinou vteřinu!
Dnes je z přípravy burgerů hotová věda. Speciální těsto na bulky, často nasládlé, existuje ve stovkách podob. Poplatní popularitě této vzývané krmě se výrobci snaží nalákat co nejvíce zájemců, mnohdy až zbytečnými nonsensy, jako je barvení těsta. Chuti to nepřidá, vnější efekt může spíš vyvolat obavy, čím že je vlastně designován třeba narůžovo.
Hamburger jsme přijali v nových časech fast foodových jídel za svůj i u nás. Ovšem jako všechno, i toto se událo lavinovitě, s bezbřehým obdivem. Děti doma vyvolají revoluci, když jim nepřipravíte narozeniny v některém „mekáči“, a přečasto tam alespoň jednou týdně zavítá celá rodina. Burgery se staly nedílnou součástí domácího grilování, dostaly se dokonce na menu fine diningových restaurací. Docela jsme přitom pozapomněli, že vlastně i zde něco podobného už existovalo. Protože však jsme zemí, v níž největší konzumace masa tvoří vepřové, byly i příbuzní „hambáčů“ z něho. Mleté placičky, pikantně kořeněné, buď s tatarskou omáčkou, nebo hořčicí a cibulí, byly jedním z hitů někdejšího automatu Koruna. Pravda, stejně jako dělnické svačiny kdysi v Německu nebyly krajíci uzavřeny: Pokládaly se na jeden chléb, horní část, onen poklop, který umožnil lahůdku pevně sevřít mezi prsty a bez nebezpečí konzumovat, ten chyběl. Ale maso samotné, šťavnaté a v chuti nám tehdy určitě bližší, chutnalo výborně. Za český hamburger se dají pod určitým úhlem pohledu považovat i karbanátky.
Kdybychom šli hlouběji do historie a trochu popustili uzdu fantazii, zjistíme překvapivou skutečnost. Populární krmí v rudolfinské době na tabulích velmožů, i císaře samého, byly „sekaniny“. Tehdy neexistovaly mlýnky, maso se nadrobno posekalo a okořenilo v té době módními druhy drahých exportovaných koření a upeklo na roštu. Nebo se rožnilo. Králová pečeně Rudolfa II. jde docela dobře považovat za jistého předchůdce burgerů, původem z české kotliny. A řekněte sami, kde byla tehdy Amerika…
Ght rider, chilli shack, sex in the city a kdovíjaké ještě, to je jen malá ukázka nabídky některých z burgerhousů. Existují také vegetariánské, nebo s různými bulkami, třeba rýžovou, nebo vůbec bez ní, již řečené z barveného těsta. Zkrátka, fantazii a honbě za efektem se meze nekladou. Avšak pozor. Tak jako u pizzy, tak ani zdaleka ne všechny nabídky hamburgerů jsou na odpovídající úrovni. To bychom měli mít vždy na paměti a ve volbě značek být uvážliví.