Jedenáctého května odstartovala první kapitola uvolňování gastronomie po bezmála dvou měsících nucené odmlky. Začalo to otevřením restauračních zahrádek a vnějších teras.
A hned první den jasně ukázal jedno: Nadšení pro tento druh zábavy a přátelského posezení. Ani dramatické ochlazení – odpoledne toho dne bylo pouhých 5oC – a následný déšť nedokázaly zastavit davy nadšenců, aby na svou zahrádku nedorazily. V tuto chvíli je řeč pouze o vyhlášených místech české pivní tradice, k ostatním zahrádkám však dojdeme po chvíli.
V to odpoledne, a po všechna další, se zahrádky zaplnily stovkami milovníků dobrého moku a nadšené zábavy. Loket na lokti se tísnili u stolů ti, kteří jsou zvyklí takto sedávat každé léto a v družných debatách střídaných občas chorálem osvědčených písní při kytaře – k těm se často přidala celá sestava hostí – si zplna užívali toho, co jim bylo dlouho odepřeno.
Nejen však v místech tradičních a po léta zavedených – v Malostranské besedě, U Pinkasů, Na Květnici…
Plno bylo i v nově vzniklých předzahrádkách s pár stoly na chodníku před lokálem. Například U Bansethů. Lidé se bavili, po dlouhém čase společně probírali své příběhy, prokládané mocnými doušky. Řešili fotbal, probírali možnosti Tour de France, samozřejmě žehrali i na politiku. Hlavně však odcházeli domů po svých dvou třech půlčících odreagovaní, bez odplaveného stresu. Nad slunce jasněji tím předvedli jedno – žádné zákazy, omezení ani restrikce jim jejich lásku k posezení nad půllitrem v družné partě přátel nevezmou!
Ovšem nejsou jen tyto oázy pivního kultu, zahrádky se objevily i před vinotékami, vinárnami. Tam se zatím bujaré veselí moc neprojevilo. K vidění na nich byla tu a tam dvojice držíc se za ruce nad dvojkou bílého či červeného, jinde si zase u stolu osamocený konzument dopřával svůj doušek denní závislosti. Ať tak či tak, zahrádky znovu rozjely pohostinský byznys a nastartovaly pozici pro návrat kamenných restaurací.
Pohostinství v plné verzi se vrátilo 25. května. Tedy v plné verzi potud, pokud jde o otevření restaurací. To je však stále limitováno jistými omezeními. Co se týká ústroje obsluhy i hostů, hlavně však omezením kapacity interiéru. Pro obě strany stolu to znamená určitá překvapení, která mohou prožitek z pobytu do jisté míry zrůznit. Samotná rouška je do jisté míry deprimujícím prvkem. Znamená do jisté míry ztrátu kvality kontaktu. Nepřítomnost obličejové mimiky, zvláště pak oblažujících úsměvů číšnic snižuje upřímnost pohledu, ztěžuje bezprostřednost dialogu. I další zdánlivé maličkosti komplikují situaci. Pokud se vám do příprav na návštěvu restaurace navíc vmísí pokusy Mistra Etikety a jeho snaha přetvořit úzy, které od roku 1893 razí a cizeluje slavná École hôtelière de Lausanne, může se složité stát složitějším. Trochu zbytečně, mám za to. Protože všechna nařízená opatření jednoho dne zmizí. Věřme tedy, že se personál restaurací na daný stav dobře připravil, a my hosté pak budeme k jejich snahám vnímavější. … a tolerantnější.
Otázkou budou i možné zásahy do konceptu restaurací. Nejlépe na tom nejspíše budou ty podniky, které pracují s léty ověřeným, jednoduchým, se snadno čitelnou nabídkou. Tam se host okamžitě najde. Jiné to samozřejmě bude v turisticky exponovaném centru metropole, jiné v jejích ostatních částech. A docela odlišný může být rozvoj v regionech.
Pokud podniky chtějí s něčím hýbat, mělo by to být ihned. Ve správném předstihu a navíc chytře v tomto směru zapracovala La Degustation Bohême Bourgeoise. Poměrně razantním zásahem vyšla naproti i těm hostům, kteří na ni dříve nedosáhli. Znovuzavedením obědů a snížením počtu chodů dosáhla cenové úpravy bez dramatických změn surovin či receptur.
Zkrátka, návrat restaurací do kýžených ekonomických mantinelů bude zprvu možná více či méně kostrbatý.
A to nejen díky složitým až smyslu prostým opatřením, kterými jsou spoutány. Ve světle každodenních změn dění je však nabíledni, že „doba roušková“ brzy pomine. A my se znovu setkáme v podnicích zářících plným leskem. S nově silně motivovanými kolektivy v kuchyni i na place. Celá tato nesnadná doba přináší ovšem i jedno dílčí pozitivum. A to ve spolupráci mezi restauracemi a projektem Czech Specials. Ten úpravou certifikačního poplatku otevřel dveře řadě subjektů z oboru. Ty však samozřejmě budou očekávat aktivnější zapojení do propagace a šíření dobrého jména českého pohostinství. Aby se jeho sláva a kvality snáze dostaly k nové vlně potenciálních příchozích turistů, která se doufejme brzy opět vzedme.
V to odpoledne, a po všechna další, se zahrádky zaplnily stovkami milovníků dobrého moku a nadšené zábavy. Loket na lokti se tísnili u stolů ti, kteří jsou zvyklí takto sedávat každé léto a v družných debatách střídaných občas chorálem osvědčených písní při kytaře – k těm se často přidala celá sestava hostí – si zplna užívali toho, co jim bylo dlouho odepřeno.
Nejen však v místech tradičních a po léta zavedených – v Malostranské besedě, U Pinkasů, Na Květnici…
Plno bylo i v nově vzniklých předzahrádkách s pár stoly na chodníku před lokálem. Například U Bansethů. Lidé se bavili, po dlouhém čase společně probírali své příběhy, prokládané mocnými doušky. Řešili fotbal, probírali možnosti Tour de France, samozřejmě žehrali i na politiku. Hlavně však odcházeli domů po svých dvou třech půlčících odreagovaní, bez odplaveného stresu. Nad slunce jasněji tím předvedli jedno – žádné zákazy, omezení ani restrikce jim jejich lásku k posezení nad půllitrem v družné partě přátel nevezmou!
Ovšem nejsou jen tyto oázy pivního kultu, zahrádky se objevily i před vinotékami, vinárnami. Tam se zatím bujaré veselí moc neprojevilo. K vidění na nich byla tu a tam dvojice držíc se za ruce nad dvojkou bílého či červeného, jinde si zase u stolu osamocený konzument dopřával svůj doušek denní závislosti. Ať tak či tak, zahrádky znovu rozjely pohostinský byznys a nastartovaly pozici pro návrat kamenných restaurací.
Pohostinství v plné verzi se vrátilo 25. května. Tedy v plné verzi potud, pokud jde o otevření restaurací. To je však stále limitováno jistými omezeními. Co se týká ústroje obsluhy i hostů, hlavně však omezením kapacity interiéru. Pro obě strany stolu to znamená určitá překvapení, která mohou prožitek z pobytu do jisté míry zrůznit. Samotná rouška je do jisté míry deprimujícím prvkem. Znamená do jisté míry ztrátu kvality kontaktu. Nepřítomnost obličejové mimiky, zvláště pak oblažujících úsměvů číšnic snižuje upřímnost pohledu, ztěžuje bezprostřednost dialogu. I další zdánlivé maličkosti komplikují situaci. Pokud se vám do příprav na návštěvu restaurace navíc vmísí pokusy Mistra Etikety a jeho snaha přetvořit úzy, které od roku 1893 razí a cizeluje slavná École hôtelière de Lausanne, může se složité stát složitějším. Trochu zbytečně, mám za to. Protože všechna nařízená opatření jednoho dne zmizí. Věřme tedy, že se personál restaurací na daný stav dobře připravil, a my hosté pak budeme k jejich snahám vnímavější. … a tolerantnější.
Otázkou budou i možné zásahy do konceptu restaurací. Nejlépe na tom nejspíše budou ty podniky, které pracují s léty ověřeným, jednoduchým, se snadno čitelnou nabídkou. Tam se host okamžitě najde. Jiné to samozřejmě bude v turisticky exponovaném centru metropole, jiné v jejích ostatních částech. A docela odlišný může být rozvoj v regionech.
Pokud podniky chtějí s něčím hýbat, mělo by to být ihned. Ve správném předstihu a navíc chytře v tomto směru zapracovala La Degustation Bohême Bourgeoise. Poměrně razantním zásahem vyšla naproti i těm hostům, kteří na ni dříve nedosáhli. Znovuzavedením obědů a snížením počtu chodů dosáhla cenové úpravy bez dramatických změn surovin či receptur.
Zkrátka, návrat restaurací do kýžených ekonomických mantinelů bude zprvu možná více či méně kostrbatý.
A to nejen díky složitým až smyslu prostým opatřením, kterými jsou spoutány. Ve světle každodenních změn dění je však nabíledni, že „doba roušková“ brzy pomine. A my se znovu setkáme v podnicích zářících plným leskem. S nově silně motivovanými kolektivy v kuchyni i na place. Celá tato nesnadná doba přináší ovšem i jedno dílčí pozitivum. A to ve spolupráci mezi restauracemi a projektem Czech Specials. Ten úpravou certifikačního poplatku otevřel dveře řadě subjektů z oboru. Ty však samozřejmě budou očekávat aktivnější zapojení do propagace a šíření dobrého jména českého pohostinství. Aby se jeho sláva a kvality snáze dostaly k nové vlně potenciálních příchozích turistů, která se doufejme brzy opět vzedme.