V jeden čas na jednom místě prováděly zájemce o kulinarii dobrými a lepšími restauracemi. Mnohým tak vůbec poprvé odhalily kouzlo fine diningu.
V roce 1997 vyšel první průvodce českými restauracemi Gurmán. O deset let později se konal první ročník Prague Food Festivalu (PFF). S hlavní myšlenkou „… nabídnout vysokou gastronomii za přijatelnou cenu a zanechat unikátní kulturní zážitek“ byl odvážným, ale zajímavým činem. I když ne docela, v rámci možného nechal nahlédnout do segmentu vysoké gastronomie. Dnes už víme, co znamená unikátní zážitek z restaurace, totiž komplex prožitků od vstupu po zaplacení. Tohle neumí a nemůže nabídnout žádný festival. Nicméně myšlenka autora PFF se setkala s velkým zájmem a přiblížila mlsným maximum toho, co zážitková gastronomie znamená.
„Fesťáky“ vstoupily do našeho života a pevně se tam zabydlely. Ač to není nic levného – se vstupným a deseti jednotkami tamní měny skončíte u třetího čtvrtého stánku – je jich stále více, a jejich počet roste. Rozšířily se i do regionů, a zatímco v metropoli jejich původní myšlenka dá se říci mizí, na oblastech se těší monstróznímu zájmu. Což by bylo dobře, osvěta v jídle je u nás stále více zapotřebí, kdyby… Někteří pořadatelé akci zpolitizují, jiní se snaží zvolit neotřelé, byť druhořadé téma. Roli také hraje fakt, že některé persony, které v Praze už tolik „netáhnou“, se mimo ni stále těší extrémnímu zájmu.
Co to všechno znamená? Původní záměr „otce gastronomických festivalů“ se vytrácí. V poměru restaurací ke stánkům se vším možným nejen od jídla, restaurace a s nimi i vysoká gastronomie jasně prohrává. Mnohdy s naprostými nonsensy, které nabízejí neuvěřitelné – a těžko poživatelné kombinace. A také: ke stánku s burgery nebo do fastfoodu si zajdete vždy. S kulinarií tomu tak není. I když některé události v životě si to zaslouží.
Pokud si tedy odmyslíme všechny ony pseudofestivaly, ať jakkoliv úspěšné, nezbude jich vlastně až tolik těch, které základní myšlenku stále udržují.
Krom Prague Food Festivalu, jakkoliv už zrůzněného, přesto však stále sdělného, si dovolím vám nabídnout dva další. Zajímavou cestou se vydali v Mikulově při Mikulov Gourmet Festivalu. Otevřou kuchyně tamních restaurací kuchařům velkých jmen a ti připraví mimořádná menu.
Z úplně jiného konce šli na věc ve Velkých Karlovicích. Na asi čtyřkilometrové cestě kopcem mezi dvěma hotely narazíte na desítky stánků, restaurací i prodejních míst se stovkami dobrot všeho druhu. Spíš možná trochu jarmark, ale nezastíraný a v tom nejlepším slova smyslu. Je potěšující, že tu mají své věrné návštěvníky, jejichž počet zvolna, ale přece jen roste.
Je tu také Beko Fresh Festival, který startuje 19. května v Plzni a určitě za velkého zájmu se do poloviny června prožene dalšími třemi městy. Právě v tomto případě jde hlavně o výše zmiňovanou mimopražskou popularitu zúčastněných kuchařů – na pódiu se totiž vystřídají Ihnačák, Paulus a Pohlreich.
Mimochodem, oba hotely ve Velkých Karlovicích jsou držiteli stále nedoceněné značky Czech Specials, která, domnívám se, k festivalům o velké gastronomii jistě patří.
„Fesťáky“ vstoupily do našeho života a pevně se tam zabydlely. Ač to není nic levného – se vstupným a deseti jednotkami tamní měny skončíte u třetího čtvrtého stánku – je jich stále více, a jejich počet roste. Rozšířily se i do regionů, a zatímco v metropoli jejich původní myšlenka dá se říci mizí, na oblastech se těší monstróznímu zájmu. Což by bylo dobře, osvěta v jídle je u nás stále více zapotřebí, kdyby… Někteří pořadatelé akci zpolitizují, jiní se snaží zvolit neotřelé, byť druhořadé téma. Roli také hraje fakt, že některé persony, které v Praze už tolik „netáhnou“, se mimo ni stále těší extrémnímu zájmu.
Co to všechno znamená? Původní záměr „otce gastronomických festivalů“ se vytrácí. V poměru restaurací ke stánkům se vším možným nejen od jídla, restaurace a s nimi i vysoká gastronomie jasně prohrává. Mnohdy s naprostými nonsensy, které nabízejí neuvěřitelné – a těžko poživatelné kombinace. A také: ke stánku s burgery nebo do fastfoodu si zajdete vždy. S kulinarií tomu tak není. I když některé události v životě si to zaslouží.
Pokud si tedy odmyslíme všechny ony pseudofestivaly, ať jakkoliv úspěšné, nezbude jich vlastně až tolik těch, které základní myšlenku stále udržují.
Krom Prague Food Festivalu, jakkoliv už zrůzněného, přesto však stále sdělného, si dovolím vám nabídnout dva další. Zajímavou cestou se vydali v Mikulově při Mikulov Gourmet Festivalu. Otevřou kuchyně tamních restaurací kuchařům velkých jmen a ti připraví mimořádná menu.
Z úplně jiného konce šli na věc ve Velkých Karlovicích. Na asi čtyřkilometrové cestě kopcem mezi dvěma hotely narazíte na desítky stánků, restaurací i prodejních míst se stovkami dobrot všeho druhu. Spíš možná trochu jarmark, ale nezastíraný a v tom nejlepším slova smyslu. Je potěšující, že tu mají své věrné návštěvníky, jejichž počet zvolna, ale přece jen roste.
Je tu také Beko Fresh Festival, který startuje 19. května v Plzni a určitě za velkého zájmu se do poloviny června prožene dalšími třemi městy. Právě v tomto případě jde hlavně o výše zmiňovanou mimopražskou popularitu zúčastněných kuchařů – na pódiu se totiž vystřídají Ihnačák, Paulus a Pohlreich.
Mimochodem, oba hotely ve Velkých Karlovicích jsou držiteli stále nedoceněné značky Czech Specials, která, domnívám se, k festivalům o velké gastronomii jistě patří.