Je 21. duben 1967, v kanadském Montrealu se otevřely brány světové výstavy. Výstavy, která znamenala výsostný úspěch naší expozice.
Tím dnem začal neutuchající zájem o Československý pavilon, lemovaný i šestihodinovými frontami. Však jej také do ukončení výstavy navštívilo přes osm milionů návštěvníků.
EXPO 67 předvedlo naši zemi v tom nejlepším světle. Postaraly se o to Věstonická Venuše, obrazy mistra Theodorika, Třebechovický betlém, expozice skla, porcelánu, bižuterie, diapolyekran. Také Kinoautomat s nejspíš prvním interaktivním filmem na světě - Člověk a jeho dům. Za autory zmiňme alespoň Jiřího Trnku, Stanislava Libenského a Jaroslavu Brychtovou, Vladimíra Preclíka, Josefa Svobodu, Radúze Činčeru… odpusťte mi vy všichni, které jsem neuvedl. V neposlední řadě se o slávu malé zemičky uprostřed Evropy postarala naše gastronomie.
Čtyři provozy československé restaurace Praha - Snack bar, Staropražská restaurace, Zámecká restaurace s luxusními salonky Křišťálovým, Loveckým a Hráčským. Ještě Bratislavská restaurace s ohništěm, a mimo pavilon umístěná Slovenská Koliba. Návštěva nadchla každého, kdo měl to štěstí a do některé z nich se dostal. Bylo mezi nimi také mnoho příslušníků naší i slovenské minority z USA i Kanady. Všichni si mohli připomenout, někteří i okusit poprvé, skvěle připravené nabízené speciality. Samozřejmě pražskou šunku, z polévek dršťkovou, gulášovou či brněnský krém s čočkou a párkem. Na pořadu byly staročeské kmenové receptury – koprovka, svíčková na smetaně s brusinkami a houskovými knedlíky, vepřová pečeně s knedlíkem a zelím, nebo moravské řízky na smetaně s klobásou... Ze specialit šéfa kuchyně, vzpomenu liberecké telecí žebírko s telecími játry na smetaně. K tomu čtyři druhy ryb, v Kolibě pak třeba živáňská. Z moučníků lívanečky s povidly, jablkový závin a moravské svatební koláče. Z nápojů trumfovalo pivo, věhlasné ovocné destiláty, svérázná borovička, a znamenitá vína. Mimo jiné, svou premiéru si v Montrealu odbyl i dodnes masově rozšířený Beton.
Výběr byl víc, než bohatý. Obsahoval patnáct různých meníček neustále obměňovaných. Vůbec tedy není divu, že kuchaři během výstavy připravili úhrnem 233 552 porcí jídel!
Sečteno, podtrženo: montrealské vystoupení znamenalo úspěch, na jaký naše gastronomie od té doby už padesát let čeká. Přitom restaurace nenabízely – až na speciality – žádné v receptech převratné kotrmelce. Na to, aby uvedly labužníky z celého světa v nadšení, stačily „jen“ osvědčené, lety prověřené krmě českých hospodyněk a kuchařek.
Dnešnímu monetárnímu světu vládnou čísla. Proto mi dovolte přidat ještě jeden navýsost úderný argument o českém úspěchu. Československá restaurace Praha s 513 místy (třetí nejmenší z devíti nejnavštěvovanějších) utržila 3 345 418 kanadských dolarů. V přepočtu to znamenalo tržbu 6 250 dolarů na židli. S převahou nejvíce ze všech!
Pro všechno shora uvedené, pro připomenutí někdejšího lesku naší kuchyně u příležitosti padesátého výročí od skončení pro nás tolik úspěšné výstavy - 27. 10. 1967 - se bude od 10. listopadu konat ve Francouzské restauraci Obecního domu týden montrealského menu – „EXPO 67 - Padesát let poté“.
EXPO 67 předvedlo naši zemi v tom nejlepším světle. Postaraly se o to Věstonická Venuše, obrazy mistra Theodorika, Třebechovický betlém, expozice skla, porcelánu, bižuterie, diapolyekran. Také Kinoautomat s nejspíš prvním interaktivním filmem na světě - Člověk a jeho dům. Za autory zmiňme alespoň Jiřího Trnku, Stanislava Libenského a Jaroslavu Brychtovou, Vladimíra Preclíka, Josefa Svobodu, Radúze Činčeru… odpusťte mi vy všichni, které jsem neuvedl. V neposlední řadě se o slávu malé zemičky uprostřed Evropy postarala naše gastronomie.
Čtyři provozy československé restaurace Praha - Snack bar, Staropražská restaurace, Zámecká restaurace s luxusními salonky Křišťálovým, Loveckým a Hráčským. Ještě Bratislavská restaurace s ohništěm, a mimo pavilon umístěná Slovenská Koliba. Návštěva nadchla každého, kdo měl to štěstí a do některé z nich se dostal. Bylo mezi nimi také mnoho příslušníků naší i slovenské minority z USA i Kanady. Všichni si mohli připomenout, někteří i okusit poprvé, skvěle připravené nabízené speciality. Samozřejmě pražskou šunku, z polévek dršťkovou, gulášovou či brněnský krém s čočkou a párkem. Na pořadu byly staročeské kmenové receptury – koprovka, svíčková na smetaně s brusinkami a houskovými knedlíky, vepřová pečeně s knedlíkem a zelím, nebo moravské řízky na smetaně s klobásou... Ze specialit šéfa kuchyně, vzpomenu liberecké telecí žebírko s telecími játry na smetaně. K tomu čtyři druhy ryb, v Kolibě pak třeba živáňská. Z moučníků lívanečky s povidly, jablkový závin a moravské svatební koláče. Z nápojů trumfovalo pivo, věhlasné ovocné destiláty, svérázná borovička, a znamenitá vína. Mimo jiné, svou premiéru si v Montrealu odbyl i dodnes masově rozšířený Beton.
Výběr byl víc, než bohatý. Obsahoval patnáct různých meníček neustále obměňovaných. Vůbec tedy není divu, že kuchaři během výstavy připravili úhrnem 233 552 porcí jídel!
Sečteno, podtrženo: montrealské vystoupení znamenalo úspěch, na jaký naše gastronomie od té doby už padesát let čeká. Přitom restaurace nenabízely – až na speciality – žádné v receptech převratné kotrmelce. Na to, aby uvedly labužníky z celého světa v nadšení, stačily „jen“ osvědčené, lety prověřené krmě českých hospodyněk a kuchařek.
Dnešnímu monetárnímu světu vládnou čísla. Proto mi dovolte přidat ještě jeden navýsost úderný argument o českém úspěchu. Československá restaurace Praha s 513 místy (třetí nejmenší z devíti nejnavštěvovanějších) utržila 3 345 418 kanadských dolarů. V přepočtu to znamenalo tržbu 6 250 dolarů na židli. S převahou nejvíce ze všech!
Pro všechno shora uvedené, pro připomenutí někdejšího lesku naší kuchyně u příležitosti padesátého výročí od skončení pro nás tolik úspěšné výstavy - 27. 10. 1967 - se bude od 10. listopadu konat ve Francouzské restauraci Obecního domu týden montrealského menu – „EXPO 67 - Padesát let poté“.