Do české kotliny patří zhruba od počátku XIII. věku. Ať peckoviny, jádrové ovoce, lesní plody i jahody, všechny druhy se používají jak k přímé konzumaci, tak k dalším úpravám. Pevné místo mají také na jídelních lístcích restaurací i školních a podnikových jídelen.
Ať už k přímé konzumaci, nebo dalšímu zpracování jsou položkou číslo jedna jablka. A to jak plody samotné, tak zpracované ve formě sirupů, ovocných šťáv, přesnídávek i kompotů. Ale také oblíbených destilátů. Ty sice načas v pohostinství podlehly módě spiritů světových značek, dnes se však vracejí na výsluní, tentokrát je však vynecháme. Díky dobrým vlastnostem pro skladování nás jablka provázejí vlastně po celý rok.
Nejpopulárnější jsou však jahody, meruňky a třešně. Coby první poslové léta, sezony bohaté na čerstvé ovoce z domácích sadů a zahrad. A to jak pro konzumaci – bez úprav „z ruky do úst“, nebo jen lehce vylepšené cukrem nebo medem či šlehačkou, pribináčkem, jogurtem… Protože jejich skladování v čerstvém stavu není možné, pro celoroční spotřebu se různými způsoby konzervují. Potom jsou na řadě další druhy letního ovoce, a zde je využití velice podobné, jako u výše jmenovaných.
Ve všech těchto případech je přímá konzumace samozřejmě nejpopulárnější, zpestřuje jídelníček, vylepšuje léto a skýtá i malá dobrodružství při jejich sběru.
Ve výseči zájmu konzumentů – i pěstitelů – se dále drží hrušně a švestky, kde lze hovořit o jisté renezanci pěstování. Další tuzemské druhy, angrešt, červený, bílý a černý rybíz, jsou naopak na ústupu.
U všech druhů ovoce však je jedním, pravděpodobně hlavním, strůjcem konečného výsledku počasí. Vzhledem k enormním teplotám a suchu letošního vegetačního období se zpočátku jevily perspektivy sklizní jako špatné. Hovořilo se o dramatickém propadu množství u téměř všech druhů. Nakonec se, samozřejmě s lokálními rozdíly, ukázal pravdou opak. Výsledky byly u mnoha druhů nadprůměrné, u meruněk mimořádně. Obecně lze říci, že krom malin, kterých byl nedostatek, je veškerých druhů množství dostatečné.
Otázkou dne je, proč tedy jsou jeho ceny stále vysoké, někde dokonce nad importovaným ovocem exotickým. Dílem to může být díky oblibě ovocných barů – kdy se v kolekci jednoho řetězce spotřebují bezmála dva tisíce tun ročně – a třeba i nárůstu popularity ovocných smoothies, se potřeba čerstvého ovoce zvýšila.
Odhad sklizně k 15.6. 2018 činil například u jablek 96 650 tun, hrušek se urodilo 4281 tun. Za celou produkční sezonu se očekává množství ovoce pro rok 2018 u hlavních druhů okolo 185 tisíc tun – to znamená navýšení sklizně ovoce oproti pětiletému průměru o 22% .
Proč se tedy ceny domácích jablek příliš nevzdalují od hranice cca 40 Kč za kilogram, jak je tomu u dovozu?
Roli hraje jejich vývoz a následný reimport ve zpracovaných formách – v zahraničí je to levnější – a který v tuto chvíli činí až 80% produkce.
Všechna ta cenová šaráda směřuje k tomu, že někteří výrobci se obracejí k surovině zmrazené. Kromě ceny má údajně i lepší vlastnosti. Všichni potom, jak oni, tak i běžní konzumenti čerstvého ovoce čekáme, zda se na konci sklizní cena skutečně dostane na úroveň, adekvátní množství, které se letos urodilo.
Nejpopulárnější jsou však jahody, meruňky a třešně. Coby první poslové léta, sezony bohaté na čerstvé ovoce z domácích sadů a zahrad. A to jak pro konzumaci – bez úprav „z ruky do úst“, nebo jen lehce vylepšené cukrem nebo medem či šlehačkou, pribináčkem, jogurtem… Protože jejich skladování v čerstvém stavu není možné, pro celoroční spotřebu se různými způsoby konzervují. Potom jsou na řadě další druhy letního ovoce, a zde je využití velice podobné, jako u výše jmenovaných.
Ve všech těchto případech je přímá konzumace samozřejmě nejpopulárnější, zpestřuje jídelníček, vylepšuje léto a skýtá i malá dobrodružství při jejich sběru.
Ve výseči zájmu konzumentů – i pěstitelů – se dále drží hrušně a švestky, kde lze hovořit o jisté renezanci pěstování. Další tuzemské druhy, angrešt, červený, bílý a černý rybíz, jsou naopak na ústupu.
U všech druhů ovoce však je jedním, pravděpodobně hlavním, strůjcem konečného výsledku počasí. Vzhledem k enormním teplotám a suchu letošního vegetačního období se zpočátku jevily perspektivy sklizní jako špatné. Hovořilo se o dramatickém propadu množství u téměř všech druhů. Nakonec se, samozřejmě s lokálními rozdíly, ukázal pravdou opak. Výsledky byly u mnoha druhů nadprůměrné, u meruněk mimořádně. Obecně lze říci, že krom malin, kterých byl nedostatek, je veškerých druhů množství dostatečné.
Otázkou dne je, proč tedy jsou jeho ceny stále vysoké, někde dokonce nad importovaným ovocem exotickým. Dílem to může být díky oblibě ovocných barů – kdy se v kolekci jednoho řetězce spotřebují bezmála dva tisíce tun ročně – a třeba i nárůstu popularity ovocných smoothies, se potřeba čerstvého ovoce zvýšila.
Odhad sklizně k 15.6. 2018 činil například u jablek 96 650 tun, hrušek se urodilo 4281 tun. Za celou produkční sezonu se očekává množství ovoce pro rok 2018 u hlavních druhů okolo 185 tisíc tun – to znamená navýšení sklizně ovoce oproti pětiletému průměru o 22% .
Proč se tedy ceny domácích jablek příliš nevzdalují od hranice cca 40 Kč za kilogram, jak je tomu u dovozu?
Roli hraje jejich vývoz a následný reimport ve zpracovaných formách – v zahraničí je to levnější – a který v tuto chvíli činí až 80% produkce.
Všechna ta cenová šaráda směřuje k tomu, že někteří výrobci se obracejí k surovině zmrazené. Kromě ceny má údajně i lepší vlastnosti. Všichni potom, jak oni, tak i běžní konzumenti čerstvého ovoce čekáme, zda se na konci sklizní cena skutečně dostane na úroveň, adekvátní množství, které se letos urodilo.