Ve vysokých polohách jižní Ameriky se pěstují už více, než dva tisíce let. Byly hlavním zdrojem potravy tamních horských národů, sloužily i k výrobě alkoholického nápoje. V mnoha ohledech a mnoha státech „Latiny“ je tomu tak dodnes. Tušíte správně, dnes to bude o bramborách.
Jak se dostaly do Evropy, o tom existují pouze nedoložené, pověstem podobné zprávy. Ale ať to byl sir Francis Drake, sir Walter Raleigh – ten prý dovezl první sazenice anglické královně Alžbětě I. - nebo opravdu Španělé, není dnes už důležité. Hlavním bonusem brambor je, že od svého objevení se v Evropě byly a jsou významným zdrojem potravin. V této roli pomohly v minulosti zachránit miliony lidí před hladomorem.
V Čechách se – prý, objevily brambory v někdy první čtvrtině sedmnáctého věku. A jako při každé nové importované rostlině, bylo to zprvu v zahradách panských a klášterních coby okrasná květina. Velkou moc jim přičítali také mnozí lékaři té doby.
K proniknutí brambor do kuchyní došlo o zhruba dvě století později v Prusku. Odtud, přes Branibory, se brambory v roli potraviny dostaly i na česká pole a do českých kuchyní. Jejich výhodou je bohatý obsah všech možných zdraví podporujících prvků, a poměrně snadné pěstování. Zvlášť v podmínkách mírného klimatického pásma. Co nemají v množství výživné hodnoty, to dohánějí brambory vysokými výnosy. Můžeme přičíst další bonus – významný obsah vitamínu C, a dobrou skladovatelnost. Možná i proto se dostaly do Evropy coby prevence či léčitelé kurdějí.
Brambory se po éře okrasných rostlin na panských zahradách dostaly do kuchyní, nejprve panstva a řádových bratří. I když jejich premiéra coby krmě nebyla zvlášť šťastná. Kuchař královny Alžběty I. jí údajně jako první jídlo připravil – salát z natě.
Snad pro možnost pěstování v tvrdých podmínkách se dostaly na stoly prostého lidu. U nás to byly především chudé podhorské oblasti, kde se bramborám dařilo, a tamní horalé je zařadili do svých jídelníčků. V mnoha zajímavých variantách jídel. Jistě si vybavíte bramboračku, škubánky, bramborové šišky, bramboráky, ovocné knedlíky z bramborového těsta, a dlouhou řadu dalších pokrmů. Škála jídel byla o to širší, oč se od sebe receptury v jednotlivých regionech lišily.
Jak si stojí brambory v našich kuchyních dnes? Nevalně, nutno říci. Na nějaký čas se trochu vytratily pod přívalem italské pasty či asijských nudlí a rýže. Jejich roční spotřeba na hlavu a rok představuje 67,8 kg. Což není mnoho. Výživoví odborníci tvrdí, že pro to, abychom optimálně využili všech blahodárných prvků v bramborách obsažených, měli bychom jich ročně konzumovat okolo sta kilogramů. To ovšem naráží na již zmíněnou nízkou produkci.
Je škoda, že plodina, která si kdysi v zemi původu získala i vlastní božstva, a u nás byla svého času mimořádně kvalitní, žádanou a exportovanou surovinou – jen v odrůdové knize je pod bramborem uvedeno 140 položek a Vysočina bývala velevyhlášenou pěstitelskou oblastí - je ve stále vyšší míře odkázána na import.
V Čechách se – prý, objevily brambory v někdy první čtvrtině sedmnáctého věku. A jako při každé nové importované rostlině, bylo to zprvu v zahradách panských a klášterních coby okrasná květina. Velkou moc jim přičítali také mnozí lékaři té doby.
K proniknutí brambor do kuchyní došlo o zhruba dvě století později v Prusku. Odtud, přes Branibory, se brambory v roli potraviny dostaly i na česká pole a do českých kuchyní. Jejich výhodou je bohatý obsah všech možných zdraví podporujících prvků, a poměrně snadné pěstování. Zvlášť v podmínkách mírného klimatického pásma. Co nemají v množství výživné hodnoty, to dohánějí brambory vysokými výnosy. Můžeme přičíst další bonus – významný obsah vitamínu C, a dobrou skladovatelnost. Možná i proto se dostaly do Evropy coby prevence či léčitelé kurdějí.
Brambory se po éře okrasných rostlin na panských zahradách dostaly do kuchyní, nejprve panstva a řádových bratří. I když jejich premiéra coby krmě nebyla zvlášť šťastná. Kuchař královny Alžběty I. jí údajně jako první jídlo připravil – salát z natě.
Snad pro možnost pěstování v tvrdých podmínkách se dostaly na stoly prostého lidu. U nás to byly především chudé podhorské oblasti, kde se bramborám dařilo, a tamní horalé je zařadili do svých jídelníčků. V mnoha zajímavých variantách jídel. Jistě si vybavíte bramboračku, škubánky, bramborové šišky, bramboráky, ovocné knedlíky z bramborového těsta, a dlouhou řadu dalších pokrmů. Škála jídel byla o to širší, oč se od sebe receptury v jednotlivých regionech lišily.
Jak si stojí brambory v našich kuchyních dnes? Nevalně, nutno říci. Na nějaký čas se trochu vytratily pod přívalem italské pasty či asijských nudlí a rýže. Jejich roční spotřeba na hlavu a rok představuje 67,8 kg. Což není mnoho. Výživoví odborníci tvrdí, že pro to, abychom optimálně využili všech blahodárných prvků v bramborách obsažených, měli bychom jich ročně konzumovat okolo sta kilogramů. To ovšem naráží na již zmíněnou nízkou produkci.
Je škoda, že plodina, která si kdysi v zemi původu získala i vlastní božstva, a u nás byla svého času mimořádně kvalitní, žádanou a exportovanou surovinou – jen v odrůdové knize je pod bramborem uvedeno 140 položek a Vysočina bývala velevyhlášenou pěstitelskou oblastí - je ve stále vyšší míře odkázána na import.