Vyslání družiny pro Václava IV. a jeho vstup do Mikulova osmého září. Příjezd krále Jana Lucemburského s průvodem do Znojma 15. září, historický průvod alegorických postav od sv. Ludmily, přes Karla IV., až po Tomáše Garrigue Masaryka v týž den na Mělníce. 23.9. zase navštíví historická skupina praotce Čecha zámecký areál v Roudnici nad Labem. Tyto – a deset dalších na jižní Moravě, nebo sedm v Praze a středních Čechách, a kdoví, kde ještě, mají společného jmenovatele.
Znamenají velkou oslavu úrody vinné révy a tedy příslib znamenitého moku pro budoucí čas. Řeč je dnes totiž o oslavách vinobraní. Všechny ty historické postavy, klauni a kejklíři, alegorické vozy – i desítky a desítky kapel všemožných zaměření, jsou nezbytnou kulisou jednoho z nejvýznamnějších oslav darů země vůbec. Ovšem nebyly by úplné bez fenoménu, který je nepominutelnou součástí každé jedné z nich, lakmusovým papírkem toho, jaká vína budeme pít v příštím čase, burčáku.
Tenhle prazvláštní nápoj, ani už prostý vinný mošt, ani ještě víno, je populární ve střední Evropě. Hlavně v německy mluvících zemích – a samozřejmě u nás. Jeho věhlas je takový, jak krátkou má životnost. Co vlastně vězí za jeho bezbřehou popularitou, které se každoročně těší zhruba od srpna do listopadu, právě v čase sklizně a zpracování hroznů?
Náš vinařský zákon říká toto: burčákem se rozumí částečně zkvašený hroznový mošt, pocházející z hroznů tuzemské provenience. U nápoje ze suroviny importované nelze slovo „burčák“ použít. Navíc u částečně zkvašených hroznových moštů, připravených z dovezené suroviny, je nutné viditelně deklarovat oblast původu.
V tuto chvíli nás bude asi více zajímat ono slůvko „částečně“. Co se za ním skrývá? Stupeň prokvašení cukrů v moštu a jejich přeměna na alkohol. Optimální je, když cukr a alkohol jsou zhruba v rovnováze. Takový burčák je ještě příjemně sladký, ale se zhruba šesti procenty alkoholu už dokáže pořádně zaprovokovat. Velice snadno vám zamotá hlavu, ač se to při konzumaci té „šťávičky“ zprvu vůbec nezdá. Před tímto stádiem je burčák jen sladkým natěžkaným cukrovým douškem bez špetky vzruchu. Když přejde období vření, zase kyselým, vůbec už ne mazlivým potěšením. Protože však co jednotlivec, to jiné animo, může každému chutnat jiné stadium – sladký, ve varu, po zlomení, mydliňák, nebo už mladé víno.
Nejčastějšími burčákovými odrůdami jsou z bílých Irsai Oliver, Muškát moravský a Müller Thurgau, u červeného, případně růžového potom převážně Modrý Portugal.
Ještě o burčáku a zdraví. Ze všech zvěstí na toto téma uvedu alespoň jednu. S malou radou. Budete-li si chtít dopřát dávku o objemu množství krve v těle, což se doporučuje, rozvrhněte si ji. Jde o cca pět šest litrů, a v tomto množství vás i tak lahodný a zdánlivě neškodný nápoj může dostat do kolen.
A nezapomeňte, burčákem se neťuká.
Tenhle prazvláštní nápoj, ani už prostý vinný mošt, ani ještě víno, je populární ve střední Evropě. Hlavně v německy mluvících zemích – a samozřejmě u nás. Jeho věhlas je takový, jak krátkou má životnost. Co vlastně vězí za jeho bezbřehou popularitou, které se každoročně těší zhruba od srpna do listopadu, právě v čase sklizně a zpracování hroznů?
Náš vinařský zákon říká toto: burčákem se rozumí částečně zkvašený hroznový mošt, pocházející z hroznů tuzemské provenience. U nápoje ze suroviny importované nelze slovo „burčák“ použít. Navíc u částečně zkvašených hroznových moštů, připravených z dovezené suroviny, je nutné viditelně deklarovat oblast původu.
V tuto chvíli nás bude asi více zajímat ono slůvko „částečně“. Co se za ním skrývá? Stupeň prokvašení cukrů v moštu a jejich přeměna na alkohol. Optimální je, když cukr a alkohol jsou zhruba v rovnováze. Takový burčák je ještě příjemně sladký, ale se zhruba šesti procenty alkoholu už dokáže pořádně zaprovokovat. Velice snadno vám zamotá hlavu, ač se to při konzumaci té „šťávičky“ zprvu vůbec nezdá. Před tímto stádiem je burčák jen sladkým natěžkaným cukrovým douškem bez špetky vzruchu. Když přejde období vření, zase kyselým, vůbec už ne mazlivým potěšením. Protože však co jednotlivec, to jiné animo, může každému chutnat jiné stadium – sladký, ve varu, po zlomení, mydliňák, nebo už mladé víno.
Nejčastějšími burčákovými odrůdami jsou z bílých Irsai Oliver, Muškát moravský a Müller Thurgau, u červeného, případně růžového potom převážně Modrý Portugal.
Ještě o burčáku a zdraví. Ze všech zvěstí na toto téma uvedu alespoň jednu. S malou radou. Budete-li si chtít dopřát dávku o objemu množství krve v těle, což se doporučuje, rozvrhněte si ji. Jde o cca pět šest litrů, a v tomto množství vás i tak lahodný a zdánlivě neškodný nápoj může dostat do kolen.
A nezapomeňte, burčákem se neťuká.