Je čas žlutě kvetoucích polí, ale kromě kontraverzní řepky na polích roste i velmi důležitá plodina - hořčice. Pozoruhodné je, že Česká republika je osmým největším pěstitelem hořčice na světě, většina sklizených semen se vyváží, zejména do Německa.
Pěstování hořčice má blahodárný vliv na půdu, protože zlepšuje její strukturu. K přednostem plodiny patří i to, že dobře snáší sucho a hlavně, že se z jejích semen vyrábí hořčice.
Bez téhle okrově zbarvené pochutiny bychom si už nedovedli svůj život přestavit. Hořčice prostě musí provázet na talíři párky, ochucuje se s ní maso, omáčky a když je nouze nejvyšší, tak se prostě jen namaže na chleba. První zmínky o využívání výrobku z hořčičných semínek najdeme již 800 let př.n.l., hojně ji používali staří Římané. U nás se objevila pozdě, až v polovině 19.století, ale už naše talíře neopustila. Hořčičným semínkem se ochucuje lák na okurky i vepřové maso, mladá hořčice je vynikající i do salátů.
Žlutě kvetoucí zemědělská plodina hořčice má semena různých barev od bílé přes žlutou až po černou. V závislosti na jejich použití v potravinářství se rozeznávají různé typy hořčic. V Česku nejběžnější hořčice plnotučná je z jemně mletých semen hořčice bílé, z kilogramu semen se vyrobí asi šest kilogramů hořčice. Naše plnotučná je českou specialitou a ve světě ji nikde jinde nenajdete. Do hořčice kremžské se navíc přidávají hruběji drcená semena hořčice černé a ve srovnání s plnotučnou i více cukru. Hořčice s označením speciální je obohacena zeleninou či ovocem nebo se upravuje různými přísadami podle chuťových zvyklostí v jiných zemích. Například francouzská, či také dijonská hořčice, by měla místo běžného octa obsahovat bílé víno, připravuje se z oloupaných semen tmavé barvy. Bavorské hořčice se místo cukru sladí medem a přidává se do nich jablečná šťáva. Palčivá ruská hořčice se vyrábí ze žluto semenných odrůd, z těch pocházejí také hořčice orientální. Dá se tedy říct, že co jiná země, to jiná hořčice. V americkém městě Middleton ve státě Wisconsin existuje muzeum hořčice, kde je shromážděno šest tisíc výrobků z 60 zemí a také ze všech 50 států USA.
Bez téhle okrově zbarvené pochutiny bychom si už nedovedli svůj život přestavit. Hořčice prostě musí provázet na talíři párky, ochucuje se s ní maso, omáčky a když je nouze nejvyšší, tak se prostě jen namaže na chleba. První zmínky o využívání výrobku z hořčičných semínek najdeme již 800 let př.n.l., hojně ji používali staří Římané. U nás se objevila pozdě, až v polovině 19.století, ale už naše talíře neopustila. Hořčičným semínkem se ochucuje lák na okurky i vepřové maso, mladá hořčice je vynikající i do salátů.
Žlutě kvetoucí zemědělská plodina hořčice má semena různých barev od bílé přes žlutou až po černou. V závislosti na jejich použití v potravinářství se rozeznávají různé typy hořčic. V Česku nejběžnější hořčice plnotučná je z jemně mletých semen hořčice bílé, z kilogramu semen se vyrobí asi šest kilogramů hořčice. Naše plnotučná je českou specialitou a ve světě ji nikde jinde nenajdete. Do hořčice kremžské se navíc přidávají hruběji drcená semena hořčice černé a ve srovnání s plnotučnou i více cukru. Hořčice s označením speciální je obohacena zeleninou či ovocem nebo se upravuje různými přísadami podle chuťových zvyklostí v jiných zemích. Například francouzská, či také dijonská hořčice, by měla místo běžného octa obsahovat bílé víno, připravuje se z oloupaných semen tmavé barvy. Bavorské hořčice se místo cukru sladí medem a přidává se do nich jablečná šťáva. Palčivá ruská hořčice se vyrábí ze žluto semenných odrůd, z těch pocházejí také hořčice orientální. Dá se tedy říct, že co jiná země, to jiná hořčice. V americkém městě Middleton ve státě Wisconsin existuje muzeum hořčice, kde je shromážděno šest tisíc výrobků z 60 zemí a také ze všech 50 států USA.