Jednou z prvních rychlených zelenin na trhu je mrkev, která nás vlastně provází celým životem. Je to právě dušená mrkev, která nám je podána jako první jídlo po mateřském mléku, neobejdou se bez ní dobré polévky ani většina omáček.
Má velmi dlouhou historii. Pochází z Asie, z oblasti Afghánistánu a Pákistánu. Původně se z ní konzumovala hlavně nať, Římané ji spolu s kořenem žvýkali jako lék, Caligula jí považoval za účinné afrodisiakum. První písemnou zmínku o ní, s doporučením, jak ji upravovat v kuchyni, najdeme v 1. století po Kristu od řeckého léčitele Dioscorida. Ten vyjmenoval tři druhy mrkve, ale naše oranžová mezi nimi nebyla. Tu z původní fialové a žluté vyšlechtili Holanďané. Jelikož měla atraktivní barvu a byla mnohem sladší než původní odrůdy, získala si brzo oblibu a na trhu převládla. Evropa začala v kuchyni mrkev hojně používat již od 12.století a v české kuchyni má své pevné místo. Tam, kde se nedařilo dýním, hlavně v horských oblastech, se z mrkve vařila vynikající mrkvová polévka.
Recept na ní najdete zde.
