První zeleň na talíři

První zeleň na talíři

Obyčejný hlávkový salát je pro mnohé už jen vzpomínkou na obědy u babičky. Žlutá srdíčka polítá sladkokyselou zálivkou nebo kysaným mlékem, jako nezbytný doplněk ke knedlíkům s vejci nebo k šunkoflekům. 


Je zajímavé, že hlávkový salát je jedním z nejstarších druhů zeleniny, a také je první historicky doloženou rychlenou zeleninou. Na dvoře Ludvíka XIV. si totiž na jeho listech pochutnávali už v lednu. Ovšem salát znali už staří Římané. Pěstovali formu, která netvoří pevné hlávky a které dnes říkáme římský salát.
 
 2-hlavkovy-salat-s-jogurtem.jpeg

A jak je to vlastně s hlávkovým salátem v české kuchyni? Hlávkový salát se objevuje v českých kuchařkách již od 15. století, většinou ale na teplo, dušený jako příloha. A již 17. století se objevují recepty na salát se smetanovou nebo se sladkokyselou octovou zálivkou, tak, jak ho známe my. Dá se říct, že u nás máme i jednu unikátní specialitu, je jí moravská varianta, hlávkový salát s vyškvařenou slaninou. Trochu negativní unikátnost máme ale v tom, že do našich zálivek přidáváme vodu, což je neomluvitelná chyba. Voda nesmí být ani na salátových listech, ty musí být před zalitím naprosto suché, aby přijmuly tuk, který pak rozpustí důležité vitamíny A, D, E a K. V posledních letech „obyčejný“ hlávkový salát skoro zmizel z jídelních lístků, a to je škoda. Zkusme ho tam zase vrátit! 

Inspiraci na jeho úpravu najdete zde.

2-hlavkovy-salat-se-slaninou.jpeg

Autor: CzechSpecials