Tlakový hrnec, zvaný „papiňák“ nesměl chybět v žádné české domácnosti. Vařily v něm naše maminky a babičky, od hovězí polévky, přes uzené maso po čočku, díky které se někdy stal i zbraní hromadného ničení, pokud se ucpala pojistka a hrnec vystřelil svůj obsah na stěny zrovna vymalované kuchyně. Kdo tento hrnec vymyslel?
Za tento úžasný vynález vděčíme Denisu Papinovi, který ho v červenci 1679, tedy přesně před 340 lety, přestavil v Royal Society (Královské vědecké společnosti) v Londýně. Tehdy si málokdo uvědomoval, o jak převratný se jedná vynález. První "parní digestoř", dnes Papinův hrnec, byla nádoba s velmi těsně přiléhající poklicí, což umožňovalo vytvořit uvnitř vyšší tlak. Voda se tak vařila při daleko vyšší teplotě než v normálním hrnci, ve kterém se za normálního tlaku vaří při 100°C. Na poklici byl namontovaný bezpečnostní ventil, který měl zabránit výbuchu nádoby při nadměrném zvýšení tlaku. Papinův hrnec však nejdříve našel uplatnění v oblasti průmyslu jako tzv. autokláv (tlaková nádoba zejména pro chemické procesy). Využívat v kuchyni při vaření jídel se začal až ve 20. století, a to nejdříve ve Spojených státech. Jeho obliba stoupla zejména v době druhé světové války, když si lidé uvědomili, že jeho používáním šetří palivo, protože doba vaření se podstatně zkracuje, a navíc si v něm uvařené potraviny udržují svou původní chuť.
