Jednou z nejoblíbenějších bylinek ve staročeské kuchyni i v domácí lékárně byl, a dosud určitě je, libeček. Slunce ho již začíná vytahovat ze země, proto se s ním pojďme blíže seznámit.
Původně divoká bylina se ze své domoviny, kterou byla zřejmě Persie, dostala k nám do Evropy díky Hunům, okolo roku 375 n.l. Ti si libečkem kořenili hlavně maso na rožni. Rozšířil se až ve středověku, a to jen díky jeho německému jménu Liebstöckel. Lidé se chybně domnívali, že je libeček silné afrodiziakum a začali ho hojně pěstovat ve svých zahradách.
I když libeček nebyl nic platný v ložnicích, plně to vynahradil v kuchyni. Stal se oblíbeným zeleným kořením i lékem. Ze sušené natě se dělaly čaje zmírňující křeče i zlepšující trávení, stejně tak kořen sloužil k výrobě tinktur pro odvodnění, pro lepší tvorbu žluče, léčbu srdce a zklidnění. Právě kořeny libečku, jehož stonek i listy mohou dorůstat až do dvou metrů, obsahují nejvíce účinných a aromatických látek, pro které ho používáme jako koření. Polévkovou vůni libečku způsobují silice obsahující terpineol, kumarin a karvakrol. Dále libeček obsahuje i pryskyřičné látky, organické kyseliny a vitamíny, především vitamín C.
Z libečku, který roste od dubna do zámrazu, využíváme hlavně listy, čerstvé i sušené. Čerstvé listy, které jsou podobné celerové nati, přidáváme při vaření do vývarů, ochucujeme s ním pečená i vařená masa, ryby i luštěniny. Jižní národy přidávají libeček do výpeků a šťáv, kterým zesílí chuť. Uzenáři libečkem dochucují játrové paštiky. Arabská kuchyně využívá listy libečku do marinád na maso pro grilování.
Čerstvý libeček výborně ochutí nádivky a pomazánky, dobře se snoubí s tvarohem i měkkými sýry. Je součástí mnoha kořenících směsí, asi nejznámější je bulharská čubrica, kterou Bulhaři ochucují svá vyhlášená mletá masa.
Víte, že...
I když libeček nebyl nic platný v ložnicích, plně to vynahradil v kuchyni. Stal se oblíbeným zeleným kořením i lékem. Ze sušené natě se dělaly čaje zmírňující křeče i zlepšující trávení, stejně tak kořen sloužil k výrobě tinktur pro odvodnění, pro lepší tvorbu žluče, léčbu srdce a zklidnění. Právě kořeny libečku, jehož stonek i listy mohou dorůstat až do dvou metrů, obsahují nejvíce účinných a aromatických látek, pro které ho používáme jako koření. Polévkovou vůni libečku způsobují silice obsahující terpineol, kumarin a karvakrol. Dále libeček obsahuje i pryskyřičné látky, organické kyseliny a vitamíny, především vitamín C.
Z libečku, který roste od dubna do zámrazu, využíváme hlavně listy, čerstvé i sušené. Čerstvé listy, které jsou podobné celerové nati, přidáváme při vaření do vývarů, ochucujeme s ním pečená i vařená masa, ryby i luštěniny. Jižní národy přidávají libeček do výpeků a šťáv, kterým zesílí chuť. Uzenáři libečkem dochucují játrové paštiky. Arabská kuchyně využívá listy libečku do marinád na maso pro grilování.
Čerstvý libeček výborně ochutí nádivky a pomazánky, dobře se snoubí s tvarohem i měkkými sýry. Je součástí mnoha kořenících směsí, asi nejznámější je bulharská čubrica, kterou Bulhaři ochucují svá vyhlášená mletá masa.
Víte, že...
- Libeček má velmi intenzivní chuť a výborně snáší var, který mu neubírá na aromatičnosti, proto ho stačí dávat pouze velmi málo, dá se i snadno zmrazit a i po rozmrazení je velmi aromatický.
- Vyšší gastronomie z libečku využívá i jeho žluté květy a semínka. Připravují se z nich ochucené oleje a másla.
- Libeček ocení i dietní kuchyně, hlavně všude tam, kde se nemůže používat sůl.
- Vynikající chuť dodá libeček vařeným bramborám, k těm starým ho přihodíme už do vody, ve které se vaří, na nové brambory ho nasekáme spolu s petrželí nebo pažitkou.
- Čaj z libečku prý velmi dobře mírní následky kocoviny.