Kysané zelí, které naše prababičky nazývaly „všelékem“ sice viry, které nás v současnosti ohrožují přímo nezabije, ale pokud ho budeme pravidelně jíst, výborně připraví naše tělo na boj s nimi. Jak je to možné?
Hlávkové zelí, které bylo zkvašeno za pomoci bakterií mléčného kvašení (Leuconostoc, Lactobacillus a Pediococcus) je výborným zdrojem vitamínu C, v menší míře pak zdrojem vitamínu K a skupiny vitamínů B, minerálů jako draslík, vápník, fosfor, síra, hořčík či fluor. Kysané zelí podporuje tvorbu krve a hormonů, umožňuje lépe bojovat proti únavě, působí proti depresím, dokonce zvyšuje i libido. Také pomáhá snižovat krevní tlak, ale jeho nejvýznamnější zásluha je to, že zároveň aktivuje funkci střev a vylučování toxických látek. Právě ve střevech se tvoří 90% naší imunity, a to je právě to, co potřebujeme posílit, aby naše tělo zvládlo boj s nemocemi.
To, že je kysané zelí velkým pomocníkem a udržuje člověka ve formě znali již v antickém Řecku nebo ve starověké Číně. Tato pochoutka byla odměnou pro dělníky stavějící Velkou čínskou zeď již v 3.tisíciletí př.n.l. Na dlouhé zámořské cesty je nechával do soudků nakládat Kolumbus i James Cook a jejich námořníci ho povinně jednou týdně dostávali na talíř, čímž byli uchráněni před kurdějemi. Do naší země se dostalo kysané zelí při vpádu Mongolů (nesprávně se jim říkalo Tataři) na Moravu kolem roku 1240. Ti si tento životabudič vozili s sebou na všechna svá tažení a Moravany kvašení zelí prý naučili. Od té doby je kysané zelí součástí naší kuchyně a najdeme ho jako přílohu i součást polévek či hlavních jídel. V selské kuchyni se často kysané zelí dalo do mísy uprostřed stolu a jedlo se jen s vařenými bramborami maštěnými sádlem.
A zde najdete recept na polévku Couračku z kysaného zelí.
To, že je kysané zelí velkým pomocníkem a udržuje člověka ve formě znali již v antickém Řecku nebo ve starověké Číně. Tato pochoutka byla odměnou pro dělníky stavějící Velkou čínskou zeď již v 3.tisíciletí př.n.l. Na dlouhé zámořské cesty je nechával do soudků nakládat Kolumbus i James Cook a jejich námořníci ho povinně jednou týdně dostávali na talíř, čímž byli uchráněni před kurdějemi. Do naší země se dostalo kysané zelí při vpádu Mongolů (nesprávně se jim říkalo Tataři) na Moravu kolem roku 1240. Ti si tento životabudič vozili s sebou na všechna svá tažení a Moravany kvašení zelí prý naučili. Od té doby je kysané zelí součástí naší kuchyně a najdeme ho jako přílohu i součást polévek či hlavních jídel. V selské kuchyni se často kysané zelí dalo do mísy uprostřed stolu a jedlo se jen s vařenými bramborami maštěnými sádlem.
A zde najdete recept na polévku Couračku z kysaného zelí.